BezHladovění.cz

Stévie sladká

Tropická rostlina stévie sladká se v poslední době dostává do povědomí coby vynikající přírodní sladidlo s mnoha žádoucími vlastnostmi. Podívejme se na tuto rostlinku zblízka.

Trocha historie…

Poprvé stévii údajně začali používat paraguajští indiáni, kteří ji používali jako nejběžnější sladidlo a znali ji pod názvem ka-hí. Rostlina se zde stala také součástí tradiční medicíny. Pro západní svět ji však objevil teprve v roce 1899 italský botanik M. S. Bertoni. Její pěstování se rozšířilo v mnoha zemích Asie (např. v Japonsku má 40 procentní podíl na trhu s umělými sladidly) a také v některých zemích Evropy.

Naproti tomu Americký trh ji zcela zakázal a označil ji jako nebezpečnou potravinovou přísadu. Až do roku 1994 tedy měla stévie na americkém trhu utrum a dodnes nesmí být označována jako sladidlo nebo jako látka s vlastnostmi sladidla. Některé teorie tvrdí, že důvodem (nebo jedním z důvodů) pro zákaz stévie na americkém trhu byla obava výrobců a producentů cukru.

A jak je to u nás? Evropská unie se v roce 2011 postavila ke stévii vstřícně a pod kódem E960 ji umožnila používat jako potravinovou přísadu. Díky tomu ji lze dnes již běžně koupit v potravinách jako sladidlo či v lékárnách, a to nejčastěji ve formě tabletek.

Sladší než cukr a přitom bez kalorií?!

Stévie má údajně mnohonásobně vyšší sladivost než cukr (údajně až 300krát vyšší než sacharóza), přesto však neobsahuje vůbec žádné kalorie. Jak je to možné? Takzvané glykosidy stévie, jež objevili již v roce 1931 francouzští chemici a které jsou za sladkost odpovědné, totiž náš organismus neumí rozložit a uložit jako zásobní sacharid nebo využít jako energii. A co víc, tyto látky odolávají i velmi vysokým teplotám (až 250° C), takže je stévie vhodná i pro použití při pečení – z umělých sladidel má tuto vlastnost jenom takzvaná sukralóza. Glykosidy také nekvasí a nemění pH.

Nekalorická stévie navíc nezvedá hladinu krevního cukru, ba naopak se ukazuje, že látky v ní obsažené dokážou cukr v krvi a játrech regulovat. Co z toho všeho vyplývá?

Stévie je ideální sladidlo pro osoby trpící například diabetem, nadváhou či obezitou, ale přínos má samozřejmě i v dalších případech, zdravé lidi nevyjímaje.

Skvěle se hodí pro ochucování čajů a nízkokalorických jídel. Pokud bojujete s nadváhou nebo se snažíte udržovat si štíhlou linii, ale zároveň patříte mezi lidi, kteří se bez něčeho sladkého neobejdou, může být pro vás stévie skvělým řešením.

„Stévie obsahuje glykosidy: rebaudiosid C (až 120krát sladší než cukr), rebaudiosid D (až 450krát sladší než cukr) a steviosid (až 300krát sladší než cukr), který zastoupen nejvíce.“

Přínos a možná rizika stévie pro organismus

To, že stévie nedodává kalorie a nezvyšuje hladinu cukru v krvi, je jen vrcholkem ledovce toho, co vše tato sladká rostlinka, nazývaná i jmény jako medový lístek, sladká tráva apod., dokáže a čím může přispět k našemu zdraví a lepšímu životnímu stylu.

Byla provedena řada výzkumů, které měly za úkol zjistit, zda by bylo možné používat stévii jako bezpečné sladidlo. Většina výzkumů prokázala příznivé působení na diabetes II. typu a některé také pozitivní účinky na hypertenzi, přesto organizace v různých zemích volali po dalších testech, které by jednoznačně potvrdily nezávadnost této rostliny coby sladidla a potravinového doplňku (největší obavy panovaly okolo dopadu na reprodukční systém a vývoj dětí, případně alergické reakce). Dnes už je v drtivé většině zemí stévii situace příznivě nakloněna. A uvádí se i její další pozitivní účinky.

Stévie ve slazených nápojích

Slazené nápoje patří mezi významné činitele masového šíření nadváhy a obezity. Pokud by sladidla obsažená ve sladkých limonádách apod. byla nahrazena sladidly ze stévie, mohlo by to mít velmi pozitivní dopad na lidi, kteří nejsou schopni svůj pitný režim pokrýt nesladkými nápoji. Kromě toho stévie není zdrojem fenylalaninu, a tak by takové nápoje byly vhodné i pro osoby trpící fenylketonurií (na rozdíl od mnoha jiných limonád s aspartamem).

Další účinky a využití stévie v tradiční indiánské medicíně

Jak jsme již zmínili, jihoameričtí indiáni stévii znali a využívali, a to nejen jako sladidlo, ale i jako lék na početný zástup chorob, neduhů a obtíží. Stévie například nejenže nezpůsobuje zubní kaz, ale jsou jí naopak připisovány i pozitivní účinky na chrup, či dokonce na paradentózu. Využívána tedy byla k dezinfekci úst a prevenci těchto problémů.

Dále prý stévie nabízí účinnou pomoc proti pálení žáhy, snižuje chuť na nikotin, podporuje trávení, má antivirové a antibakteriální účinky, pomáhá proti ekzémům, zlepšuje hojení ran a podobně. Tyto účinky jsou sice rostlině často připisovány (mezi mnoha dalšími), ale neexistují dostatečné studie, které by je prokázaly.

Jisté však je, že stévie obsahuje kromě glykosidů i řadu dalších cenných látek, například antioxidanty, vitamíny K, P, E, A, C a minerální látky jako železo, vápník, draslík nebo zinek – to se však týká čerstvých lístků.

Sušenou stévii a extrakty lze běžně zakoupit v obchodech s bylinkami, zdravou výživou, na internetu apod. Pořídit si však můžete i rostlinku, kterou si můžete pěstovat doma, ideálně na východním parapetu – má ráda světlo a teplo.

Redakce

Redakce

Každý den vám přinášíme novinky a zajímavosti ze světa zdravého životního stylu a hubnutí.

reklama