Inzulinová rezistence: Příznaky, léčba a co zdravě jíst

Klíčovým úkolem inzulinu je udržování normální hladiny cukru v krvi. Umožňuje buňkám glukózu přijmout a využít jako energii a tím z krve odstraňuje přebytek cukru. Nefunguje-li správně, glykémie se zvyšuje a může dojít k rozvoji rezistence, kdy tělo nereaguje na inzulin správně. V článku se dočtete, jak se inzulinová rezistence projevuje, jaké můžete mít zdravotní důsledky a jak jí předcházet.

Názor nutriční specialistky Mgr. Daniely Krčové

V dnešní době je inzulinová rezistence považována za jedno z hlavních civilizačních onemocnění. Nejde přitom pouze o zdravotní problém jednotlivce, ale i o společenskou výzvu s ekonomickými a sociálními dopady. Tento stav se vyvíjí pozvolna a často bez výraznějších příznaků, přesto může být prvním krokem k rozvoji vážných chronických onemocnění, jako je cukrovka 2. typu, srdečně-cévní nemoci, některé formy rakoviny nebo poruchy plodnosti.

Hlavní roli v rozvoji inzulinové rezistence hraje životní styl – nedostatek pohybu, nadměrný příjem energie, průmyslově zpracovaná strava, chronický stres a málo kvalitního spánku. Dědičnost sice může zvyšovat náchylnost, ale spouštěčem bývají právě dlouhodobé návyky, které narušují hormonální rovnováhu a metabolické funkce těla.

Dobrou zprávou je, že tento stav je ve většině případů vratný, pokud se zasáhne včas. Klíčem je komplexní změna životního stylu – pravidelný pohyb, vyvážená a kvalitní strava, dostatek spánku a omezení stresu. Výrazně pomáhá i odborné vedení, například nutriční terapeut, který doporučení přizpůsobí konkrétním potřebám člověka.

Inzulinová rezistence je varovným signálem, ale i příležitostí. Ukazuje, že zdraví se formuje každodenními rozhodnutími. Namísto čekání na diagnózu bychom proto měli klást důraz na prevenci a aktivní přístup ke svému zdraví. Zdraví má člověk jen jedno.

Slovníček důležitých pojmů

Než se vrhneme do vysvětlování poměrně složité problematiky, vysvětlíme si několik základních pojmů, které s inzulinem a inzulinovou rezistencí souvisí.

• Inzulin je hormon regulující hladinu cukru v krvi, produkuje jej a do krve uvolňuje slinivka břišní.
• Glukóza je monosacharid (jednoduchý cukr) vznikající štěpením složitých sacharidů přijatých potravou, její nadbytek se ukládá ve formě glykogenu v játrech a svalech jakožto zásoba energie.
• Glykémie označuje hladinu cukru v krvi. Dlouhodobě zvýšená (hyperglykémie) či snížená hladina (hypoglykémie) může naznačovat zdravotní problémy, nejčastěji diabetes.
• Inzulinová rezistence (snížená citlivost na inzulin) je stav, kdy buňky nejsou schopné přijímat glukózu a využívat ji jako zdroj energie, glukóza se poté hromadí v krvi a nutí slinivku produkovat více inzulinu.
• Diabetes mellitus (cukrovka) označuje chronické onemocnění, pro které je charakteristická zvýšená hladina cukru v krvi, existují dva typy – cukrovka 1. a cukrovka 2. typu.

VÍTE, ŽE pojmenování inzulin pochází z latinského slova insula (ostrov), které odkazuje na Langerhansovy ostrůvky slinivky břišní, kde vzniká?

Co je inzulin a jaké jsou jeho funkce

Inzulin je životně důležitý hormon, který ovlivňuje metabolismu cukrů, bílkovin i tuků. Produkuje jej slinivka břišní (Langerhansovy ostrůvky), která jej vylučuje do krevního oběhu. Prostřednictvím inzulinu se krevní cukr dostává do svalových, tukových a jaterních buněk, kde je dál metabolizován. Bez inzulinu se cukr do buněk dostává jen obtížně a pokud chybí nebo funguje špatně, glukóza se začne hromadit v krvi.

Nejvíce zdůrazňovanou rolí inzulinu je regulace glukózy v krvi. Umožňuje, aby krevní cukr vstřebaly a využily buňky ve svalech, játrech a tukové tkáně jakožto zdroj energie. Bez inzulinu nejsou buňky schopny glukózu vstřebat a nemohou tudíž fungovat správně.

Inzulin je ale nezbytný také pro obnovu a růst tkání. Nejdůležitější jsou jaterní tkáň, tuková tkáň a svaly. Tento hormon zajišťuje, aby energie získaná z potravy byla buď ihned využita nebo uložena do zásoby, a aby tato energie byla využívána především jako stavební bílkoviny pro stavbu buněk a tkání.

Co se týče metabolismu tuků, inzulin napomáhá tomu, aby se tuk přijatý z potravy z krve přesunul do zásobní tukové tkáně a do jater. Je-i inzulinu málo, tukové kapičky v krvi se mohou ukládat do cévní stěny či jiných orgánů, což je poškozuje. Ztučnět mohou nejen cévy (ateroskleróza), ale i samotná slinivka břišní.

4 hlavní funkce inzulinu v těle

• Reguluje hladinu krevního cukru – zajišťuje, aby buňky absorbovaly glukózu z krve, a tím snižuje její hladinu v krvi. 
• Umožňuje využití glukózy jako zdroje energie – buňky ve svalech, játrech a tukové tkáni přijatou glukózu využívají jako hlavní zdroj energie. 
• Ukládá energii do zásoby – nevyužitou glukózu inzulin přemění a uloží do zásoby jako tukovou tkáň nebo jako glykogen v játrech a svalech. 
• Podporuje růst a regeneraci tkání – brání odbourávání proteinů (bílkovin) a lipidů (tuků) a podporuje jejich syntézu.
• Pomáhá, aby se tuk z krve přesunul do tukové tkáně a do jater – brání jeho ukládání do stěn cévy a orgánů, které by mohl poškozovat.

NÁŠ TIP: Chcete se o inzulinu dozvědět co nejvíce ale srozumitelnou formou? Podívejte se na video:

Co je inzulinová rezistence a jak vzniká

Inzulin tedy umožňuje glukózu využívat jako zdroj energie, zároveň udržuje hladinu krevního cukru v normě. Produkuje-li slinivka inzulinu málo nebo funguje špatně, nastává problém. 

Bez působení inzulinu se glukóza hromadí v krvi, protože není přesunuta do tkání, které by ji dál zpracovaly. Také zásobní látky uložené v tkáních se bez přítomnosti inzulinu začnou uvolňovat do krve a zvyšovat hladinu cukru. Pomalé je i zpracování glukózy v buňkách, které nejsou schopné ji měnit na energii či jiné látky. Organismus přestane reagovat na inzulin a tento stav  se nazývá inzulinová rezistence.

Jak vzniká nízká citlivost na inzulin krok za krokem

• Buňky přestanou reagovat na inzulín a dochází k narušení signalizace.
• Buňky nedokáží přijímat glukózu a využívat ji jako zdroj energie. Cukr se začne hromadit v krvi a jeho hladina se zvyšuje. 
• Vysokou hladinu glukózy se snaží snížit slinivka břišní zvýšenou produkcí inzulinu (hyperinzulinémií).
• Dlouhodobě přetrvávající stav vysoké hyperinzulinémie a hyperglykémie způsobuje poškození buněk slinivky a další zdravotní komplikace.

Významnými faktory jsou genetika i životní styl

Genetické predispozice mohou způsobit sníženou citlivost na inzulin tím, že ovlivní signální dráhy inzulinu (způsob, jak buňky reagují na inzulin) nebo účinnost mitochondriální DNA (schopnost těla produkovat energii). Snáze se tak může rozvinout i rezistence. Nejvíce ohroženi jsou lidé, kteří mají nejbližší příbuzné s diagnostikovaným diabetem 2. typu či metabolickým syndromem.

K rozvoji rezistence na inzulin velkou měrou přispívá nezdravý životní styl, což znamená nezdravou stravu bohatou na jednoduché cukry, málo pohybu, nedostatečný spánek, nadměrný stres (vysoké hladiny hormonů adrenalinu a kortizolu), kouření, časté popíjení alkoholu a další. Svůj díl může mít také genetika. 

Hlavní příčiny inzulinové rezistence

• Sedavý životní styl a fyzická nečinnost – pohyb je zcela nezbytný pro udržování vysoké citlivosti tkání na inzulin. Ze studie vyplývá, že nedostatek fyzické aktivity je přímo spojen s větším množstvím cirkulujících zánětlivých cytokinů. Naopak i mírná aktivita 30 minut denně může koncentraci zánětlivých parametrů snížit.
• Nezdravá strava a časté přejídání – funkci inzulinu negativně ovlivňuje nadměrný příjem rafinovaných cukrů, tuků a průmyslově zpracovaných potravin, které zvyšují hladinu glykémie.
• Nadváha až obezita – tuková tkáň tvoří látky vyvolávající zánětlivé reakce a narušující metabolické procesy, což může negativně ovlivnit citlivost na inzulin. Platí to zejména pro větší množství podkožního tuku v oblasti břicha (viscerální tuk), kdy je za rizikový považován obvod pasu u žen nad 88 cm a u mužů nad 102 cm.
• Genetické predispozice – někteří lidé mohou být ke vzniku inzulinové rezistence náchylnější z důvodu rodinné anamnézy. Genetika může ovlivňovat způsob, jak konkrétní člověk reaguje na inzulin.
• Vyšší věk – s přibývajícími roky je spojený pokles svalové hmoty, zvýšení podkožního tuku a zhoršení metabolických funkcí. U osob nad 45 let stoupá riziko rozvoje inzulinové rezistence.
• Stres a špatný spánek – negativní vliv na činnost inzulinu má i dlouhodobě nadměrný stres a nekvalitní spánek.
• Užívání některých léků – rizikovými faktory může být užívání kortikosteroidů, léků na léčbu krevního tlaku, HIV nebo psychických problémů.
• Kouření a pití alkoholu – také další aspekty nezdravého životní stylu se mohou podílet na rozvoji inzulinové rezistence. Kouření zvyšuje zánětlivé reakce v těle, ovlivňuje metabolismus cukrů a narušuje schopnost těla hladinu glukózy regulovat.
• Etnická příslušnost – pro některé etnické skupiny je typické vyšší riziko vzniku inzulinové rezistence a diabetu 2. typu (např. Asiaté, Afričané, Hispánci nebo indiáni), Evropané jsou na tom lépe.

Inzulinová rezistence vs. citlivost na inzulin

Jedná se o dva rozdílné stavy, nepleťte si je. Zatímco při inzulinové rezistenci (nízká citlivost na inzulin) je hladina krevního cukru neustále vysoká, zvýšená citlivost naopak znamená, že tělo na signál inzulinu reaguje efektivně a využívá jej velmi dobře. Při vysoké citlivosti dokonce tělo potřebuje menší množství inzulinu pro využití glukózy, což značí perfektně fungující metabolismus.

Jak poznat inzulinovou rezistenci a jak se vyšetřuje

Vyšší odolnost těla vůči inzulinu bývá dlouho ignorována, protože její příznaky jsou poměrně nespecifické. Hrozí, že je člověk buď nezaznamená nebo je zamění za jiné zdravotní problémy. 

Hlavní projevy rezistence na inzulin:

• Neustálá únava a ospalost – objevuje se zejména po jídle, protože tělo není schopno efektivně využívat glukózu.
• Zvýšený hlad a chutě na sladké – tělo vyžaduje vyšší příjem potravy, ale buňky ji nedokáží absorbovat.
• Přibývání na váze – vyšší příjem energie se projevuje na váze a to především v oblasti břicha.
• Tmavé, sametové skvrny na kůži (acanthosis nigricans) – objevují se na krku nebo v podpaží.
• Mozková mlha – potíže se soustředěností, pamětí a pomalejším myšlením (zapomínání, zmatenost, letargie)
• Výkyvy energie – důsledek nadměrné tvorby inzulinu a následného prudkého poklesu glukózy v krvi. 
• Zvýšená hladina triglyceridů a LDL cholesterolu a naopak snížená hladina HDL cholesterolu. 
• Kožní problémy – akné, ekzémy apod.

Jak se snížená citlivost na inzulin vyšetřuje

K prokázání inzulinové rezistence neexistují žádné rutinní testy, které by jej vyloženě potvrdily. Je nutné komplexní lékařské vyšetření, kdy lékař zvažuje rodinnou anamnézu, hodnotí aktuální zdravotní stav a projevující se příznaky.

Dále doporučí provést krevní testy standardně používané při diagnostice prediabetes nebo diabetes. Jedná se o test na stanovení hladiny glukózy nalačno (hodnoty nad 100 mg/dl), test glykovaného hemoglobinu (hodnoty nad 6,5 %) a c-peptidový test (problematické jsou hodnoty nad 0,5 ng/ml a nad 2,0 ng/ml).

Jak může inzulinová rezistence poškodit zdraví

Narušená funkce inzulinu vede ke zvýšení hladiny krevního cukru. Jedná-li se o dlouhodobý stav, mohou se začít projevovat nejrůznější zdravotní problémy. Vysoká hladina cukru není banalita, může vést až ke vzniku srdečně–cévních chorob a především cukrovky 2. typu (dle jedné studie je inzulinová rezistence hlavní příčinou diabetu).

Dlouhodobě zvýšená hladina glukóza, která není včas odhalena a léčená, může mít za následek i vážná onemocnění, konkrétně může způsobit: 

• diabetes 2. typu – snížená citlivost na inzulin je hlavní příčinou cukrovky 2. typu, 
• metabolický syndrom (syndrom inzulinové rezistence) – je součástí metabolického syndromu (tj. soubor rizikových faktorů pro srdečně cévní onemocnění a diabetes), 
• zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob – vyšší hladina cukru a tuku přispívá ke kornatění tepen (ateroskleróza) a zvyšuje riziko infarktu či mrtvice,
• vysoký krevní tlak a cholesterol – inzulinovou rezistenci často doprovází vysoký krevní tlak a hladina LDL (špatného) cholesterolu,
• nealkoholická steatóza jater – v játrech se hromadící nadbytečný tuk může postupně způsobit zánět a poškodit jaterní tkáň,
• poruchy zraku – s neléčenou inzulinovou rezistencí a vznikem diabetu 2. typu souvisí diabetická retinopatie, kdy zvýšená hladina glukózy v krvi poškozuje cévy v sítnici a způsobuje poruchy zraku,
• zvýšené riziko rakoviny – vysoké hladiny inzulinu mohou podporovat růst nádorových buněk u některých typů rakoviny (rakovina prsu, střeva nebo prostaty). 
• syndrom polycystických ovarií (PCOS) – nadbytek inzulinu může stimulovat tvorbu mužských pohlavních hormonů ve vaječnících.

VÍTE, ŽE syndromem inzulinové rezistence v naší populaci trpí asi 25 % dospělé populace? Jejich počet se navzdory snaze o šíření informací a možnostech prevence spíše zvyšuje.

Jak předcházet a léčit inzulinovou rezistenci

Inzulinová rezistence se u většiny lidí rozvine v důsledku dlouhodobě vedeného nezdravého životního stylu. Genetika to pouze usnadní nebo urychlí. Z toho vyplývá, že nejlepší prevencí a v případě rozvinuté rezistence i součástí léčby jsou známá režimová opatření, především pak:

• zdravější stravovací návyky
• pravidelný pohyb (alespoň 30 minut denně)
• snížení tělesné hmotnosti (je-li to třeba)
• kvalitní spánek (7 až 9 hodin denně)
• snížení stresové zátěže
• omezení konzumace alkoholu a kouření
• pravidelné lékařské prohlídky

Zdravé stravovací návyky

Roli hraje složení stravy, ale také její množství. Každodenní jídelníček by měl být pestrý a obsahovat potraviny bohaté na všechny důležité živiny (bílkoviny, komplexní sacharidy, zdravé tuky, vlákninu, vitaminy a minerální látky a další). Vhodné je omezit pokrmy bohaté na jednoduché cukry, tuky a také hodně zpracované potraviny (například cukrovinky, sladké pečivo). Pomoci může sledovat glykemický index u potravin – čím nižší, tím pomaleji uvolňují glukózu do krve.

Stejně jako složení je důležitý i vyvážený příjem a výdej (kalorická rovnováha). Přejídání (a to i v případě zdravější stravy) vede k nežádoucímu nárůstu tělesné hmotnosti. A nadváha či dokonce obezita je jednou z hlavních příčin rozvoje inzulinové rezistence. 

Pravidelný pohyb

Pokud člověk není fyzicky aktivní a nespotřebovává energii prostřednictvím činnosti svalů, inzulinová rezistence se u něj rozvine mnohem rychleji. I poměrně malý objem cvičení může oddálit nástup v podstatě všech chronických nemocí včetně inzulinové rezistence. 

Už jen přechod z nulové pohybové aktivity na 90 minut týdně pomáhá snížit riziko úmrtí ze všech příčin o 14 %! Lidé, kteří pravidelně cvičí, běhají či jezdí na kole, jsou celkově zdravější a daleko méně trpí nemocemi spojenými s metabolickou dysfunkcí. Prospěšná je přitom jakákoli, i sebemenší aktivita, třeba jen rychlá chůze. Čím je jí více, tím větší výhody přináší.

Závěrečné shrnutí: Nejlepší obranou proti inzulinové rezistenci je zdravý životní styl

Co si zapamatovat:

• Inzulinová rezistence vzniká tehdy, když buňky nejsou schopné přijímat glukózu a využívat ji jako zdroj energie a ta se začne hromadit v krvi.
• Mezi faktory přispívajícími k jejímu vzniku patří genetické predispozice, nezdravá strava, sedavý styl života a fyzická nečinnost, nadváha až obezita, nadmíra stresu, nedostatečný spánek, vyšší věk, užívání některých léků, alkohol a kouření.
• Neléčená inzulinová rezistence může vést ke vzniku cukrovky 2. typu, metabolického syndromu, kardiovaskulárních chorob, zvýšení krevního tlaku a cholesterolu, nealkoholické steatózy jater, poruchám zraku, některých typů rakoviny, syndromu polycystických ovarií (PCOS) a dalších.
• Ke správné činnosti inzulinu přispívají zdravější stravovací návyky, pravidelný pohyb, udržování zdravé tělesné hmotnosti, kvalitní spánek, nižší stresová zátěž, příležitostná či nejlépe nulová konzumace alkoholu a kouření a v případě rizikových skupin či vyššího věku i pravidelné lékařské prohlídky.