BezHladovění.cz

Chůze a hubnutí

Chůze je zřejmě nejpřirozenější pohyb člověka. Jedná se o mechanický pohyb zapojující kyčelní a kolenní kloub a kotník při práci zejména svalstva nohou. Je však možné za pomoci něčeho tak banálního jako je chůze zhubnout?

Zdravotními procházkami ke štíhlosti?

V této otázce dnes panuje až zbytečně velký optimismus. Vycházky se najednou stávají skoro sportem rovnocenným běhu či jiným disciplínám (řeč je o běžné chůzi, nikoli o takzvané rychlochůzi čili sportovní chůzi, která rovnocennou sportovní disciplínou vskutku je).

Doporučují se, coby prostředek ke zlepšení kondice, i k hubnutí. Lidé nakupují speciální boty, krokoměry a další vybavení s představou, že když půjdou 4krát týdně do obchodu pěšky místo autem, budou z nich za pár týdnů atleti.

Jak by potom museli vypadat všichni číšníci, pošťáci a bezpočet jiných?

Je tedy chůze jako prostředek na hubnutí a udržování zdraví a kondice k ničemu? To rozhodně ne. Ale významnější přínos bude mít pouze pro určité skupiny lidí a za specifických okolností. Svižná hodinová procházka 4krát nebo vícekrát týdně je skvělým cvičením například pro:

  • Těhotné ženy
  • Lidi trpící obezitou
  • Osoby v rekonvalescenci po úrazu, nemoci apod.
  • Seniory
  • Apod.

Tedy pro osoby nějakým způsobem limitované nebo takové, u nichž se předpokládá horší než běžná fyzická kondice. Pokud se chcete takovým zdravotním procházkám věnovat, můžete očekávat:

  • zpevnění svalstva a šlach, snížení rizika infarktu myokardu, zlepšení nálady a v jisté míře samozřejmě i spalování tuků, zejména trvá-li procházka alespoň hodinu či déle.

Jak zhubnout chůzí?

Nepatříme-li mezi některou z výše uvedených skupin, hodinová procházka parčíkem párkrát týdně nám mnoho nepřinese (samozřejmě co se týče zlepšení kondice a hubnutí – v ostatních ohledech je taková procházka naopak velmi zdravá a přínosná, pokud naše trasa nevede kolem frekventované silnice), chceme-li tedy z chůze vytlouct nějaké výsledky, zpevnit svaly a zhubnout, musíme trošku zabrat.

Možností, která se ihned nabízí, je turistika. To je samozřejmě sport, který může být i opravdu velmi náročný (v závislosti na naší rychlosti, délce a zvoleném terénu) a pro hubnutí je dokonce jako dělaný. Jeho velkou výhodou v tomto ohledu je zpravidla velmi dlouhý průběh. Vskutku málokterý turistický výlet trvá jenom hodinku či dvě. Dlouhý průběh námahy je právě to, co velmi výrazně podporuje spalování tuků. Důležitá je však také přiměřená intenzita. Příliš nízká intenzita, kdy práci, kterou vykonáváme sotva vnímáme, nám příliš výsledků nepřinese – tělo je adaptované a není puzeno k žádným zvláštním reakcím, jako je významnější spalování tuků nebo stimulace svaloviny. Příliš vysoká intenzita pak logicky neumožňuje dostatečně dlouhý průběh práce a energie je spalována z rychlejších zdrojů, jimiž jsou zásobní sacharidy (glykogen), nikoli z tuků. Optimální intenzita je tedy mezi 50 – 70 % maxima.

TIP: Spočítejte si, jaká je vaše optimální tepová frekvence pro spalování tuků.

Zádrhel, který tkví v turistice, je velká časová náročnost, proto tento sport není pro každého. Pokud však chcete chůzí hubnout, nemusíte pokaždé vyrazit někam na hrad. Vydejte se prostě velmi svižnou chůzí po okolí, vyhledávejte stoupání a další výzvy, které váš trénink ztíží. Pokud prásknete do koní (min. 5 až 9 km/hod.) a zvládnete několikrát týdně alespoň dvouhodinovou obchůzku, výsledky se jistě dostaví. I zde je však patrná časová náročnost a pro lidi z větších měst vyvstávají i jiné komplikace (motat se ve smogu mezi auty není zrovna to pravé ořechové).

Rychlochůze

Rychlochůze je sport, a dokonce olympijská disciplína. A přestože už není žádnou novinkou, dodnes vyvolává u spousty lidí poněkud rozpačité reakce. Nicméně, rychlochůze může co do náročnosti a spálených kalorií směle konkurovat běhu. Zapojovány jsou obdobné svaly (stehna, hýždě, lýtka), ale zpravidla je více namáhán přední sval holení, který může při velmi rychlé chůzi začít i značně bolet.

Vrcholoví „chodci“ dosahují tímto nenápadným a všedním pohybem neuvěřitelných rychlostí. Rekord v chůzi na 20 km drží Rus Vladimir Kanajkin, který tuto trasu ušel za neskutečnou jednu hodinu 17 minut a nějaké drobné. Rekord na 21kilometrový půlmaraton je přitom 58 minut. Kanajkin trať chůzí procestoval průměrnou rychlostí 15,5 km/h.

Severská chůze (nordic walking)

Od olympijských disciplín se však vraťme k něčemu civilnějšímu. Moderním a stále oblíbenějším fenoménem se stává takzvaná severská chůze. Název je pravda trochu zavádějící – neznamená totiž, že je pro provozování této zábavy nutné jet do hor nebo rovnou do Skandinávie, znamená to pouze, že tento fenomén ze severu pochází – a to konkrétně z Finska, odkud se rozšířil do celé severní a následně i střední a jižní Evropy (a postupně se dostává na západ). A v čem nordic walking tkví? Jde o chůzi obohacenou speciálními chodeckými holemi, které jsou velmi podobné holím lyžařským.

Přínos této metody spočívá v tom, že při chůzi jsou rázem přirozeně zapojeny téměř všechny svalové partie, které se za normálních okolností příliš nečiní. Zapojeny jsou svaly paží, ramen, horní části zad a další. Chůze s holemi je přitom mnohem pohodlnější, než kdybychom za stejným účelem tahali například činky – důležité je však zvolit optimální délku holí. Lidé však nezůstali jenom u chůze a vidět tak můžeme i „severské“ in-line bruslaře.

Severská chůze je jistě zajímavou variantou a hůlky můžete využít jak při delších výletech v přírodě, tak při procházkách například po cyklostezkách přímo ve městech.

Redakce

Redakce

Každý den vám přinášíme novinky a zajímavosti ze světa zdravého životního stylu a hubnutí.

reklama