BezHladovění.cz

MUDr. Ing. Tereza Hodycová: Mým cílem je, aby lidé přemýšleli, jak se cítit co nejlépe

Psychoterapeutka a odbornice na psychosomatiku si klade za cíl naučit klienty přemýšlet, jak se cítit dobře. Svůj přístup vám přiblíží v dnešním rozhovoru.

Obsah článku:

Pracujete jako psychoterapeutka a poradkyně celostní medicíny v pražském Centru Be Balanced. Proč zrovna tam?

Centrum Be Balanced provozuje můj kolega z psychoterapeutického výcviku se svojí ženou a ten mě před několika lety oslovil, zda bych nechtěla rozšířit řadu terapeutů, kteří v nově otevřeném centru začínají působit.

Nejprve jsem tuto nabídku odmítla, protože jsem ještě pracovala v rámci předatestační přípravy na interním oddělení v nemocnici a hodlala jsem se vydat cestou praktické lékařky pro dospělé. 

Nakonec ale vše dopadlo jinak. Já jsem zjistila, že se svými schopnostmi,  dosavadními pracovními i životními zkušenostmi a názory budu lidem schopná více pomáhat jako psychoterapeutka s medicínským vzděláním než jako klasická “doktorka”.

Potřebuji totiž na pacienta více času, mít možnost se ho podrobně vyptat na širší souvislosti, jeho životní priority a celkový kontext. 

Psychoterapeutická práce mi toto umožňuje. 

Navíc v centru Be Balanced působí řada fyzioterapeutů, rehabilitační lékař, psychiatr, sportovní lékař, další odborníci a mí kolegové psychoterapeuti, se kterými mohu případy svých klientů odborně konzultovat…o nádherných interiérech a jistém “geniu loci” toho prostoru se ostatně může přesvědčit každý sám, pokud navštíví třeba nějaký z workshopů, které zde pořádáme.

Celostní medicína a komplexní pojetí duše a těla vás zajímaly už na medicíně, nebo to byl postupný vývoj?

Spíš bych řekla, že to byl vývoj plný zatáček a odboček. Já jsem se už na gymnáziu hodně zajímala o filozofii a skrze ni o pohledy na lidskou duši. Vzhledem k tomu, že mí rodiče měli oba přírodovědné vzdělání, babička byla zdravotní sestřička a mě už od malička zajímalo “co má člověk uvnitř”, rozhodla jsem se ale vystudovat medicínu.

V době, kdy jsem studovala, se medik příliš ve výuce nesetkával s psychosomatikou, ale spíše byl veden ke klasickému, řekla bych více technickému pojetí lidského zdraví. Mě osobně škola velmi bavila, fascinovaly mne fyziologické souvislosti, možnosti farmakologického ovlivnění různých nemocí, provázanost biochemických i mechanických procesů v těle a nedokázala jsem si představit, že bych někdy pracovala mimo obor klasické medicíny. 

Jenže cesty života jsou nevyzpytatelné.

K celostnímu pojetí lidského zdraví jsem došla v průběhu vedení kurzů STOB (Stop Obezitě). Metodika kurzů je velmi podrobně propracovaná a vychází z kognitivně behaviorální terapie, kde se učíte racionálně pojmenovat svoje potíže (např. v jakých situacích a proč se přejídám) a vědomě změnit svoje chování.

Jenže mně se začaly klientky svěřovat se svými partnerskými problémy, rodinnými starostmi, traumaty z dětství a dalšími bolestmi na duši. Věděla jsem, že nemám potřebnou odbornou výbavu jim s takovými tématy pomoci, a tak jsem začala navštěvovat různé kurzy a semináře zaměřené na komunikaci a psychologickou podporu klientům. 

Nakonec jsem se pustila do akreditovaného psychoterapeutického výcviku, který pořádá Česká společnost pro analytickou psychologii. Projít výcvikem obnáší stovky hodin teorie, ale hlavně praxe jak v roli terapeuta s odbornou supervizí svých případů, tak v roli klienta, kde je kladen důraz na sebezkušenost, na poznání sebe sama. To pro mě má obrovskou hodnotu jak v mém osobním růstu, tak i samozřejmě pro práci s klienty.

Jak vám rozšířilo obzory inženýrské studium? Jaký obor konkrétně jste studovala?

Studovala jsem obor management zdravotnictví a rozhodně toho nelituji. Člověk získá rozhled nad principem zdravotní péče trochu z většího odstupu, je schopen zhodnotit ekonomické dopady, organizační a logistické záležitosti zdravotnického systému. Pro mě je také cenným zjištěním, z kolika různých úhlů je možné na lidské zdraví pohlížet.

S čím k vám klienti dnes nejčastěji přicházejí?

Protože kromě individuálního poradenství pořádám také různé workshopy zaměřené na zdravotní prevenci a psychohygienu ve firmách, přichází ke mě pak účastníci i soukromě. 

Mezi mými klienty je hodně různých manažerů a zaměstnanců kanceláří, kteří řeší dopady nadměrné pracovní zátěže, sníženou schopnost zvládat stres, počínající syndrom vyhoření.

U takových klientů je velmi přínosný nácvik relaxačních technik, všímavosti ke svému tělu a bilancování priorit. To ale nemusí zabrat, pokud to daný člověk vnímá jako ztrátu času, práce je pro něj jediným smyslem života. V terapeutickém rozhovoru se tedy snažíme dostat více pod povrch, zjistit, co je pro něj opravdu důležité, jaké existují alternativy dosavadního způsobu života, co je a co není ochoten změnit.

Druhou skupinou mých klientů jsou lidé, kteří čelí nutnosti nějaké významné životní změny. Ve svém současném životě jsou velmi nespokojení, mohou trpět úzkostí, emočními výkyvy a často více či méně závažnými zdravotními obtížemi pramenícími ze stresového přetížení. 

Velmi často se potýkají se vztahovými problémy v rodině, partnerství nebo na pracovišti.

Jsou to často klienti, kteří se o mně dozví z mých článků v médiích nebo příspěvků na sociálních sítích, které se jich nějak osobně dotknou. Přichází pak s tím, že bych snad mohla pochopit jejich trápení a poradit, jak z toho ven. 

V takových případech postupuji s naprostým respektem ke svobodě a autonomii každého člověka. 

Dávám si velký pozor na to, abych neposkytovala rady, které pro daného klienta vůbec nemusí být přínosné a spíše se snažím mu pomoci, aby se zorientoval sám v sobě. Aby si odpověděl na otázky typu – Jak to teď mám? Jak se cítím a co bych potřeboval, abych se cítil lépe? I když nedokážu definovat, co teď potřebuji, můžu popsat, co se ve mně děje? 

…a pak se postupnými krůčky, mnohdy za pomoci různých terapeutických pomůcek, obrázkových karet, terapeutického pískoviště nebo jednoduchých imaginací dostáváme ke konkrétním krokům, co v reálném životě dělat nebo nedělat.

Třetí skupinou jsou klienti, kteří trpí nějakým diagnostikovaným onemocněním (fyzickým nebo psychiatrickým) nebo se trápí symptomy, pro které diagnozu nemají, přestože absolvovali mnoho lékařských vyšetření. Přichází s požadavkem prozkoumat možné souvislosti fyzického onemocnění s psychickým stavem. Paralelně s medicínskou léčbou tedy hledáme postupy, jak nepříjemné symptomy zmírňovat nebo alespoň snadněji přijímat.

Hodně našich čtenářek jsou ženy ve zralém věku. Mají nějaké specifické problémy, které jim pomáháte řešit?

Teď je otázka, v kolika letech nastává zralý věk :-). Tím, jak populace stárne, posouvá se i pojetí středního věku. 

Nicméně v psychologické terminologii mluvíme o tzv. poledni života zhruba okolo 40. roku věku.

Je to období, kdy člověk vystoupá na pomyslný vrchol a poprvé již dohlédne “za obzor” do údolí svého odchodu ze života. Nutí nás to hodnotit svůj dosavadní život a můžeme se setkávat s úzkostí, která pramení z omezení možností do budoucna. Něco ve smyslu “mladá/ý už nikdy, ale opravdu nikdy nebudu.” 

Navíc v tomto věku již často nastupují různé zdravotní obtíže, které na optimismu nepřidají, starosti s dospívajícími dětmi nebo péče o nemocné rodiče. Celkově se jedná o velmi náročné období, kdy je snadné propadnout beznaději a splínům. Zkrátka si v tomto období uvědomíme, řekla bych s brutální syrovostí, že život je konečný. 

Někdo tento stres řeší ještě vyšším pracovním nasazením, někdo naopak změní práci, jiný změní partnera nebo se opře do sportovní aktivity. 

Nic z toho nemusí být špatně ani dobře. Jen je třeba si uvědomit, že je to období velké nerovnováhy, kdy člověk ztrácí svoji starou (nebo spíše mladou) identitu a je nutné si vytvořit a zabydlet se v té nové. A toto téma stojí za většinou stesků a trablí, které s ženami středního věku (mezi něž se také počítám) řešíme.

Řešíte s klienty i problém s výživou?

Ano, je to oblast životního stylu, kde se dá hodně vylepšit i hodně pokazit. Stravou můžeme ovlivnit nejen fyzické zdraví, ale i psychiku. Nejsem příznivcem nějakých speciálních výživových směrů a jako nejrozumnější se mi jeví ta tolikrát zmiňovaná pestrá strava s hojným zastoupením zeleniny a průmyslově nezpracovaných surovin. S některými klienty se dostáváme na téma redukčního jídelníčku či výživových omezení v souvislosti s nějakým onemocněním.

Zastavme se ještě u práce ve STOBklubu proti obezitě. Co vám tahle zkušenost dala? S čím Češi ve výživě nejčastěji bojují?

Jak jsem už zmiňovala, tato zkušenost změnila můj náhled na zdravotnické intervence. 

To, že jsou sladkosti nebo fast food nezdravé, to ví všichni. Přesto se jejich spotřeba příliš nemění.

Většinou totiž nevíme, jak to udělat jinak. Třeba tehdy, když nám jídlo uleví od stresu nebo je jedinou chvílí, kdy si můžeme užít příjemné pocity klidu a odpočinku. Anebo nemáme čas vařit ani nakupovat kvalitní potraviny a jdeme cestou nejrychlejšího řešení “na poslední chvíli”. 

Změna takových stereotypů chování chce od lidí velkou míru disciplíny, proto je důležité postupovat po velmi malých krůčcích a nemít na sebe přehnané nároky. Při neúspěchu z přehnaných očekávání totiž velmi klesá sebevědomí a v beznaději pak člověku přestává záležet na tom, co jí a jak vypadá, jak se říká lidově: “hodí flintu do žita”. A to je ze zdravotnického pohledu velká škoda a hlavně riziko.

O střevech se někdy hovoří jako o největším imunitním orgánu těla. Můžete to ze své praxe potvrdit nebo vyvrátit?

Netroufám si ani jedno 🙂 – nejsem imunolog ani gastroenterolog, nicméně lidé, kteří se stravují rozumně, potažmo tak nakrmí prospěšné bakterie ve střevech a udržují si zdravou hmotnost, nejsou tolik ohroženi civilizačními onemocněními. Přechodem z převážně průmyslově upravované přeslazené a tučné stravy na stravu s dostatkem zeleniny, nenasycených tuků či přírodních antioxidantů lze rizika těchto nemocí zmírnit.

Zpátky k vaší současné práci. Jak na sobě poznám, že už vážně potřebuji pomoc psychoterapeuta?

To je těžké říci, protože každý člověk má jiná očekávání, jinou míru tolerance psychického utrpení. Někdy za mnou přijdou klienti, kteří si potřebují ujasnit svoje další směřování, protože se ocitli na životní křižovatce a neví, jak dál. 

Někdo přijde až ve chvíli, kdy mu doporučí jeho psychiatr, že k psychiatrické medikaci by bylo vhodné přidat i psychoterapii. 

Když bych měla říci alespoň některé situace, kdy je vyhledání psychoterapeutické péče na místě, byly by to tyto: Pokud vás již únava a depresivní ladění vyřazuje z běžného života . Pokud se objevily poruchy spánku nebo poruchy příjmu potravy, které mají tendenci se spíše zhoršovat než lepšit. Pokud jste již zkoušeli promluvit s přáteli, odpočinout si, sportovat, ale stále přetrvává smutek a ztráta smyslu, strach z budoucnosti. Pokud se k psychickým těžkostem přidají fyzické problémy, pro které nemá moderní medicína vysvětlení.

V jednom z nedávných článků přirovnáváte emoce k podobné situaci, jako když se člověk polije vínem. Rychle řeší následky, ale nezamýšlí se, proč se to stalo. To je velká pravda. Ale jak tohle myšlení otočit?

Snaha řídit své emoce je opravdu až řešení následku, nikoli příčiny. Mohu se naučit nepodléhat impulzivnímu chování, emoci hned neprojevit navenek, ale uvnitř těla stejně bublá koktejl chemických látek a ten ovlivníme těžko. Můžeme ale prozkoumat, které situace v nás pravidelně vyvolávají intenzivní emoční odezvu a pátrat po tom, co bychom potřebovali, aby nás daná situace nechala v klidu. 

Pod vedením terapeuta můžeme objevovat, co se za tím vším skrývá za téma – jaké obrazy se nám vybavují, jaké věty, co cítíme na těle, jaké vzpomínky máme s emočně napjatými situacemi spojené. A toto téma se můžeme pokusit zpracovat, aby pro nás do budoucna nebylo zraňující nebo ohrožující.

Jako jeden z dalších stresorů označujete odtržení dnešního člověka od přírody. Co by tedy měl dělat?

Chodit co nejvíce ven, do lesa nebo aspoň do parku. V poslední době se objevuje stále více výzkumů, jak blahodárný vliv má na člověka příroda. Je to něco, co je přirozené, kde se cítíme doma a proto nás pobyt v přírodě většinou uklidňuje. Dalším “léčebným” prostředkem je práce na zahradě s hlínou, kde přes hmatové vjemy získáváme pocit uzemnění, který je pro psychickou rovnováhu velmi potřebný. 

Možná to zní trochu ezotericky, ale pozitivní vliv přírody na člověka je biochemicky měřitelný – např. klesá koncentrace stresových hormonů.

Jaké máte vztahy s kolegy psychiatry? Přeci jen jejich přístup k řešení psychických potíží je hodně odlišný…

V dnešní době je spolupráce psychiatra a psychoterapeuta velmi efektivní pro co nejlepší výsledky u pacienta. Přestože nejsem zastáncem paušálního nasazování antidepresiv či ještě hůře anxiolytik (léků snižujících úzkost, na které vzniká závislost), v některých případech se bez nich pacient neobejde. Když to řeknu laicky – léky mu pomohou z toho nejhoršího, stabilizují biochemické poměry v mozku a psychoterapie pacientovi pomůže s řešením konkétních potíží v životě a hlavně s náhledem na ně do budoucna 

Patří k vašim klientům i děti? Co je nejvíce stresuje?

Mám v péči občas i nějaké děti, přestože se spíše specializuji na dospělé klienty. Často to bývají ratolesti účastnic mých workshopů pro veřejnost, které mě přemluví, abych se na jejich dítko podívala. Nejčastěji se jedná o problémy ve škole nebo vztazích se spolužáky, z čehož pak plynou různé fyzické symptomy jako jsou opakované bolesti hlavy nebo břicha bez zjevné medicínské příčiny. S dětmi se věnuji hlavně uvolňovacím technikám, autogennímu tréninku a jemné práci s emocemi formou hry s obrázky či figurkami.

Pro zdravou imunitu doporučujete mimo jiné pořád se na něco těšit. Co by to třeba mohlo být?

Právě že to může být cokoli. Nejlepší jsou úplné maličkosti, jejichž splnění není úplně obtížné, a proto se člověk přestává bát, že to nevyjde, těší se tak nějak více v klidu. Dobrým efektem také je, že upínáme pozornost k něčemu pozitivnímu, co v nás vyvolává příjemné emoce, které, jak jsme si už říkali, mají přímý dopad na uvolňování různých chemických látek v těle. Když to zase hodně zjednoduším, tak  podle toho, co nám v těle koluje za “elixír”, se pak chová i imunitní systém.

Na co se zrovna teď těšíte vy?

Jejda, já se těším na ohromnou spoustu věcí. Z těch obyčejných třeba, že pojedeme s dětmi na výlet, že uvařím něco dobrého k večeři, že si půjdu zaběhat nebo do sauny, že si zazpívám na zkoušce našeho pěveckého sboru QuantumTet, že si dám s partnerem večer skleničku vína a budeme si povídat. 

Pak se samozřejmě těším na jaro, jak rozkvete můj špendlík na zahradě, rozvoní se a bude znít bzukotem včel, jak dozrají jahody a jak si na nich pochutnáme se smetanou, jak se budeme jezdit koupat na kole za město… mám pokračovat? 🙂

Prozradíte pracovní plány v roce 2020?

V nejbližší době spustíme můj nový on-line kurz na SEDUO.cz s názvem “Tahák na zdraví”, takže mě ještě čekají nějaké korektury, ale už se to blíží. Kromě individuální terapeutické práce s klienty mi postupně přibývají termíny i témata mých workshopů po celé republice ve firmách i pro veřejnost (jejich termíny a místa jsou k nalezení na mých webových stránkách www.terezahodycova.cz).

V minulém roce jsem začala spolupracovat s firmou uLékaře, kde se podílím na programech “dnů zdraví” ve firmách. Hodlám také pokračovat v psaní článků, blogů a postů na sociálních sítích, kde je mým cílem inspirovat čtenáře k vícero pohledům na fyzické i psychické zdraví, na problémy běžného života, které nemusí mít jediné jedno správné řešení. 

Mým cílem je motivovat lidi, aby přemýšleli, jak se cítit co nejlépe teď, bez nutnosti nějakých razantních změn v životě, aby získali odhodlání přijmout sami sebe takové, jací jsou a našli odvahu “režírovat” svůj životní příběh v jeho jedinečnosti.

My se přidáváme k přání, aby váš cíl vyšel. Už teď každý máme, na co se těšit 🙂

Baví vás žít zdravě? Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout.
Upozornění na nové články, jídelníčky a recepty posíláme 3x týdně (po, st, pá). Z odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.
Mgr. et Mgr. Zuzana Veselá

Mgr. et Mgr. Zuzana Veselá

Jsem vystudovaná právnička, ale nyní se naplno věnuji psaní. Mám ráda českou, italskou, indickou a mexickou kuchyni. Miluji ochutnávání nových druhů exotického ovoce a (nealko!) nápojů. Od vyváženého jídelníčku z poctivých surovin se podle mě odvíjí i naše celková pohoda.

reklama
reklama
reklama