Výživa při anorexii: Jak znovu najít zdravý vztah k jídlu

Anorexie není jen porucha příjmu potravy. Je to hluboký zápas těla i duše, který často vede k extrémnímu omezení jídla a narušení vztahu k jídlu. Návrat ke zdravému životnímu stylu není jednoduchý, ale je možný. Pojďte se podívat na to, proč je při léčbě anorexie tak důležitá správně nastavená strava a jak vůbec znovu najít důvěru ve vlastní tělo i jídlo samotné.

Co je mentální anorexie?

Anorexie, celým názvem mentální anorexie, je vážné psychické onemocnění, které se projevuje odmítáním jídla, drastickým omezením příjmu energie a velmi často i zkresleným vnímáním vlastního těla. Člověk trpící anorexií má silný strach z přibírání na váze, a i při velmi nízké tělesné hmotnosti se může stále vidět jako „tlustý“. Mentální anorexie je porucha příjmu potravy, která není pouze o hubnutí – je to komplexní nemoc, jejíž příčiny často sahají hluboko do psychiky člověka. 

Toto onemocnění postihuje především dívky a ženy, ale nevyhýbá se ani mužům. Anorexie se nejčastěji objevuje v období dospívání, kdy tělo i mysl procházejí zásadními změnami, ale ani to není pravidlem. Mentální anorexie může postihnout člověka v jakémkoli věku. Nejvíce se objevuje u lidí, kteří jsou velmi cílevědomí, perfekcionističtí, citliví na kritiku a mají nízké sebevědomí. Spouštěčem bývá často stres, tlak okolí, porovnávání se s ostatními nebo nerealistické představy o kráse. 

Typickými projevy mentální anorexie jsou:

• Záměrné a dlouhodobé omezování příjmu potravy
• Intenzivní strach z přibírání na váze
• Poruchy menstruace (u žen)
• Výrazné hubnutí až pod hranici podvýživy
• Popírání problému („Já jsem v pořádku, jen si hlídám linii“)
• Nadměrné cvičení a snaha „spálit“ každou kalorii

Není to ale pouze o váze, jelikož anorexie ovlivňuje celé tělo a zasahuje do každého aspektu života. Může vést k závažným zdravotním komplikacím, jako je oslabení imunitního systému, srdeční potíže, osteoporóza nebo problémy s trávením. Zároveň má výrazný dopad na psychiku – přináší úzkosti, deprese, izolaci od okolí a ztrátu radosti ze života.

Obnova výživy je nezbytná nejen pro psychickou pohodu, ale i pro záchranu života.

První krok k uzdravení: Vyhledání pomoci

Z pohledu výživy je anorexie obrovskou výzvou. Nejde totiž jen o to „začít jíst“, ale o překonání hlubokého strachu, viny a úzkosti spojené s jídlem. V první fázi je důležitá:

• Odborná pomoc – spolupráce s nutričním terapeutem, psychologem či psychiatrem.
• Bezpečné prostředí – podpora od blízkých, klidné a neodsuzující prostředí.
• Malé kroky – postupné zvyšování porcí a zavádění nových potravin.

Velký význam má spolupráce s nutričním terapeutem. Ten pomáhá nejen s vytvořením individuálního jídelního plánu, ale také s odbouráváním strachu z konkrétních potravin, normalizací stravovacích návyků a opětovným budováním důvěry ve vlastní tělo. 

Nutriční terapeut přistupuje citlivě a bez posuzování – bere v potaz jak fyzické potřeby, tak psychické hranice klienta. Právě díky této podpoře je možné krok za krokem obnovovat vztah k jídlu bez tlaku a extrémních změn.

Nutriční podpora při anorexii má několik cílů:

1. Zastavit hubnutí a zajistit dostatečný příjem energie.
2. Postupně zvyšovat hmotnost na zdravou úroveň.
3. Zajistit dostatek všech živin, včetně vitaminů a minerálních látek.
4. Naučit znovu vnímat signály hladu a sytosti.
5. Zbavit se strachu z jídla a obnovit zdravý vztah k výživě.

Sestavit vhodný stravovací plán pro člověka s anorexií je velmi citlivá záležitost. Nutriční terapeut musí brát v potaz nejen aktuální zdravotní stav, ale také psychickou kondici a celkový přístup k jídlu. Cílem není jen přibrat, ale naučit se jíst pravidelně, vyváženě a bez stresu.

Jídlo jako lék, ne jako nepřítel 

Při anorexii tělo dlouhodobě nedostává potřebné množství energie a živin. Nejprve čerpá ze zásob tuků, ale postupem času se začne rozpadat i svalová hmota – včetně té srdeční. Protože tělo nemá dostatek energie z potravy, začne „pojídat samo sebe“. Metabolismus se výrazně zpomaluje, trávení se narušuje, oslabuje se imunitní systém a dochází k hormonálním výkyvům, například k vymizení menstruace.

Výživa však neovlivňuje pouze fyzický stav. Mozek, který je velmi náročný na přísun glukózy, vitaminů a minerálních látek, bez dostatečné energie nemůže správně fungovat. Může se zhoršit soustředění, paměť, schopnost rozhodování a celková psychická stabilita. Často se objevují úzkosti, podrážděnost, emoční otupělost nebo pocity vnitřního prázdna.

Pravidelný a vyvážený příjem potravy je proto nezbytným základem nejen pro uzdravení těla, ale i pro zvládání psychických obtíží. Tělo a mysl jsou úzce propojené – pokud mozek nemá dostatek živin, je mnohem těžší měnit myšlení, pracovat na sobě nebo navazovat zdravější vztah k jídlu i sobě samému. Tuto skutečnost je potřeba si postupně začít uvědomovat.

Každé jídlo je krokem směrem k uzdravení – nejen pro tělo, ale i pro duši. I proto je důležité nečekat a vyhledat odbornou pomoc co nejdříve.

Co jíst a čeho se nebát?

Obnova zdravého stravování u lidí s mentální anorexií je komplexní proces, který vyžaduje citlivý přístup, odborný dohled a především trpělivost. Každé tělo reaguje jinak, a proto neexistuje univerzální řešení pro všechny.

Zavedení pravidelného režimu

Základním krokem je zavedení pravidelného stravovacího režimu. Obvykle se začíná s 3 hlavními jídly a 2–3 menšími svačinami denně. Cílem je, aby si tělo zvyklo na stabilní přísun energie a přestalo žít v „nouzovém režimu“. Pravidelnost pomáhá obnovit metabolismus, zklidnit trávicí trakt a zároveň dává psychice pocit jistoty a předvídatelnosti.

Jídla by měla být nutričně vyvážená – tedy obsahovat bílkoviny, sacharidy i tuky v přiměřeném poměru. Velkou roli hraje i jejich energetická hustota. Zpočátku je vhodné podávat jídla, která jsou kaloricky bohatá, ale objemově nenáročná. To pomáhá přibírat, aniž by člověk měl pocit, že jí „příliš mnoho“. Příkladem může být:

• přidání oleje nebo másla do zeleniny a příloh
• obohacení kaší nebo jogurtů o ořechová másla
• použití smetany do polévek nebo omáček
• zařazení tučnějších mléčných výrobků

Bezpečný začátek: fáze refeedingu

U osob s výraznou podvýživou je třeba postupovat obzvlášť opatrně. Po dlouhém období hladovění je tělo extrémně citlivé a náhlý příjem velkého množství kalorií může být nebezpečný. Tento stav se nazývá refeeding syndrom – metabolická reakce, při které dochází k rychlým změnám hladin elektrolytů (např. fosforu, draslíku, hořčíku), což může vést k poruchám srdečního rytmu, selhání orgánů nebo dokonce ke ztrátě vědomí.

Z tohoto důvodu je nutné začít pomalu a pod dohledem odborníků (ideálně nutričního terapeuta a lékaře). Prvotní dávky energie bývají nízké a zvyšují se postupně, s důrazem na pravidelné laboratorní kontroly a testy.

Postupné navyšování kalorií 

Energetický příjem se nastavuje individuálně podle výchozí hmotnosti, zdravotního stavu a míry podvýživy. U hospitalizovaných pacientů se často začíná na hodnotě kolem 20–30 kcal/kg tělesné hmotnosti denně, přičemž tempo navyšování se odvíjí od reakce těla. Tělo je potřeba „probudit“, ale nepřetížit.

Cílem je pozvolný, ale udržitelný váhový přírůstek:

• U hospitalizovaných pacientů: cca 0,5–1,0 kg týdně
• U ambulantních pacientů: cca 0,25–0,5 kg týdně

Důležité je, aby přibývání na váze člověk nevnímal jako trest nebo něco negativního, ale jako prostředek k uzdravení a návratu k plnohodnotnému životu.

Rozšiřování jídelníčku

Jedním z největších psychických bloků při léčbě anorexie je strach z konkrétních potravin. Mezi ty nejčastěji odmítané patří tuky, sladkosti, pečivo, těstoviny, přílohy nebo jakékoli „nezdravé“ či „průmyslově zpracované“ potraviny.

Tento strach bývá zakořeněný hluboko a často vede k vytvoření tzv. „bezpečného jídelníčku“, tedy velmi omezeného výběru jídel, které člověk považuje za přijatelné. Typicky se v něm objevuje jen zelenina (hlavně syrová), suchary, nízkotučné nebo odtučněné mléčné výrobky a dietní potraviny s nízkou kalorickou hodnotou.

Takový způsob stravování ale není udržitelný. Tělo nemá z čeho čerpat potřebné živiny a zároveň to udržuje psychiku v neustálém napětí a omezování. Zásadním krokem v uzdravování je rozšíření jídelníčku. Nejde o to jíst vše hned, ale o postupné zařazování „zakázaných“ potravin zpět do stravy a zbourání černobílého myšlení. Žádné jídlo samo o sobě není „špatné“. Rozhoduje celkový kontext, množství a vyváženost.

I dezert, zmrzlina nebo kousek čokolády může být součástí zdravého a vyváženého jídelníčku, obzvlášť pokud člověku přináší radost a pomáhá mu odbourávat strach z jídla.

Jak začít s rozšiřováním jídelníčku

• Začněte pomalu – vyberte si jednu „obávanou“ potravinu a zkuste ji zařadit v malém množství do běžného jídelníčku.
• Pomáhá opakování – čím častěji se s danou potravinou setkáte, tím více se snižuje úzkost s ní spojená.
• Zkuste nehodnotit – zkuste přestat dělit jídlo na „dobré“ a „špatné“. Každé jídlo je nositelem energie, chutí a někdy i vzpomínek. A všechny tyto aspekty jsou pro nás důležité.

Vyvážený příjem všech živin

Mnoho lidí s anorexií má hluboce zakořeněný strach z určitých složek stravy, zejména z tuků a sacharidů. Tyto obavy je třeba v rámci léčby postupně odbourávat a nahradit je porozuměním tomu, jak jednotlivé živiny tělu prospívají:

• Sacharidy – Hlavní zdroj energie pro mozek i svaly. Měly by tvořit přibližně 50–55 % denního energetického příjmu. Zdroje: celozrnné obiloviny, pečivo, rýže, brambory, ovoce, kuskus, bulgur, pohanka, jáhly, quinoa.
• Bílkoviny – Klíčové pro obnovu svalové hmoty, tvorbu enzymů, hormonů a regeneraci tkání. Doporučený příjem je 1,0–1,5 g/kg tělesné hmotnosti, v některých případech i více. Zdroje: maso, ryby, vejce, luštěniny, tofu, mléčné výrobky, sýry.
• Tuky – Nezbytné pro správnou činnost mozku, hormonální rovnováhu a vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K). Také pomáhají zvýšit kalorickou hodnotu jídla bez jeho objemového zvětšení. Zdroje: kvalitní rostlinné oleje, ořechy, semínka, avokádo, máslo, tučné ryby.
• Mikroživiny (vitaminy a minerální látky) – Při dlouhodobé podvýživě bývá tělo výrazně oslabené a často trpí nedostatkem klíčových látek, jako jsou vitaminy skupiny B (zejména B1, B6, B12), vitamin D a vápník (důležité pro zdraví kostí), železo (prevence anémie), zinek a hořčík (pro imunitní a nervový systém). Pokud není možné tyto potřeby pokrýt běžnou stravou, doporučuje se doplňování formou suplementace – vždy pod dohledem lékaře.

Společné jídlo

Jíst ve společnosti druhých může být velkou pomocí při překonávání strachu z jídla. Společné stolování s rodinou nebo kamarády snižuje stres, odvádí pozornost od úzkostných myšlenek a pomáhá obnovovat zdravý vztah k jídlu. Jídlo se tak postupně může stát příjemným, sdíleným rituálem, ne zdrojem napětí.

Zápisníky a reflexe

Zapisování myšlenek a pocitů spojených s jídlem je účinný nástroj při léčbě. Zkuste si vést jídelní nebo emoční deník – ne kvůli počítání kalorií, ale pro zaznamenávání emocí, fyzických reakcí, strachů nebo pokroků. Takové zápisky pomáhají lépe vnímat souvislosti mezi psychickým stavem a stravováním a poskytují dobrý podklad pro další pokroky v boji s anorexií.

Sledování změn a zdravotního stavu

Celý proces změny stravovacích návyků vyžaduje pravidelný monitoring zdravotního stavu, aby bylo možné včas zachytit případné komplikace a zároveň sledovat pokroky. Kontrolují se například:

• laboratorní hodnoty (hladiny elektrolytů, vitaminů, minerálních látek)
• stav hydratace, funkce jater, ledvin a srdce
• změny tělesné hmotnosti a složení těla (např. poměr tuku a svalové hmoty)

Kromě fyzického zdraví je ale klíčová také psychologická podpora – jídlo totiž není jen otázkou biologie, ale i emocí, strachů a vnitřních přesvědčení. Nutriční léčba proto probíhá vždy v kontextu širší terapeutické péče.

Ukázkový jídelníček pro první fázi léčby anorexie

Následující ukázkový jídelníček je pouze orientační. Slouží jako příklad, jak může vypadat strava v úvodní fázi léčby anorexie. Důraz je kladen především na pravidelnost, dostatek energie a jednoduchá, dobře snášená jídla.

Je důležité si uvědomit, že každý člověk je jiný a jídelníček by měl být vždy přizpůsoben individuálním potřebám, aktuálnímu zdravotnímu stavu, tělesné hmotnosti, psychické kondici a fázi léčby. Ideálně by měl být sestavený ve spolupráci s nutričním terapeutem.

Snídaně

• Ovesná kaše z mléka s banánem, skořicí a lžičkou arašídového másla
  + kakao

Dopolední svačina

• Řecký jogurt + granola + hrst ořechů

Oběd

• Kuřecí maso na olivovém oleji, rýže s máslem, dušená mrkev + malý dezert – např. pudink nebo tiramisu

Odpolední svačina

• Chléb s pomazánkovým máslem a pažitkou, šunka + hroznové víno

Večeře

• Těstovinový salát s tuňákem, vejcem a zakysanou smetanou

2. večeře

• Hrnek teplého mléka + pár sušenek nebo kousek hořké čokolády

Emoce spojené s jídlem: Co dělat, když se jídlo stane nepřítelem

Jídlo by mělo být přirozenou součástí života a zdrojem energie, radosti i chuti. U lidí s anorexií je tomu však často naopak. Místo pohody přichází strach, vina, stud nebo odpor. Takové emoce jsou běžné a neznamenají selhání. Jsou jen signálem, že tělo i mysl volají o pomoc.

Psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie (KBT), pomáhá tyto negativní myšlenky rozpoznat, pojmenovat a postupně přeměnit. Důležitým cílem je normalizovat jídlo jako běžnou součást každodenního života, ne jako hrozbu nebo test sebekontroly.

Praktické tipy pro zvládání emo

• Vytvořte si stravovací rutinu. Předem naplánovaný režim (např. 3 hlavní jídla + 2–3 svačiny) pomáhá vyhnout se vnitřnímu boji o tom, co a kdy jíst. Snižuje stres z rozhodování a vytváří pocit bezpečí.
• Najděte si jídla, která vám chutnají. I když jsou jednoduchá, základem je, aby byla výživná a psychicky zvládnutelná.
• Veďte si deník emocí a jídla. Ne kvůli kontrole, ale kvůli porozumění. Zapisujte si, jak jste se cítil/a před, během a po jídle. Pomáhá to odhalit souvislosti a posiluje vědomé rozhodování.
• Oceňujte malé pokroky. Například že jste snědl/a celé jídlo, nebo vyzkoušel/a novou potravinu. I malý krok je pohyb vpřed.

Obnova signálů hladu a sytosti přijde časem

Jedním z důsledků dlouhodobého hladovění je narušení přirozeného vnímání hladu a sytosti. Tělo, které se opakovaně nedočkalo jídla, se přizpůsobilo. Přestalo si o něj „říkat“. Tento stav ale neznamená, že jídlo nepotřebuje – právě naopak.

V začátcích léčby proto nelze spoléhat na vnitřní signály. Je nutné jíst podle plánu, i když hlad necítíte. Tělo potřebuje energii k uzdravení, a pravidelné jídlo je klíčem k tomu, aby se znovu nastartovalo.

Jakmile se stav stabilizuje, tělo postupně přechází z režimu přežití zpět do rovnováhy. Pocity hladu a sytosti se začnou pomalu vracet, ale může to trvat týdny až měsíce. Trpělivost a důvěra v proces jsou proto zásadní.

Jak dlouho trvá zotavení?

Léčba mentální anorexie je dlouhodobý proces. Neprobíhá vždy podle plánu a často bývá jako na houpačce – střídají se lepší a náročnější období. Úplné zotavení může trvat několik měsíců až několik let. Někdo zaznamená výrazné zlepšení během prvního roku, jiný potřebuje více času. Klíčové je neporovnávat se s ostatními a zaměřit se na vlastní tempo a malé, ale trvalé změny.

Zásadní je i pomoc od okolí

Rodina, přátelé a partneři hrají při léčbě velmi důležitou roli. Mohou být oporou, ale někdy také (i když neúmyslně) zdrojem tlaku. Záleží na způsobu komunikace a přístupu.

Co pomáhá:

• Zajímejte se o to, jak se člověk cítí, ne jen o to, kolik váží nebo kolik snědl.
• Buďte trpěliví. Uzdravování je běh na dlouhou trať – s klidnou podporou se jde snáz.
• Vyhněte se komentářům jako: „Musíš víc jíst!“ nebo „Takhle nemůžeš dál vypadat.“ – i dobře míněné poznámky mohou ublížit.
• Nenutit, ale motivovat. Povzbuzení k odborné pomoci má větší sílu než tlak nebo ultimáta.
• Zapojte se aktivně. Pokud je to možné, navštivte společnou terapii nebo si zjistěte více o poruchách příjmu potravy. Porozumění problému přináší lepší podporu.

Reálná očekávání během léčby

Uzdravování z mentální anorexie není přímá cesta. Připomíná spíše pomalý a klikatý výstup, kdy se dobré dny střídají s náročnými. Občasný krok zpět neznamená selhání, je to běžná součást léčby.

Co je dobré si připomínat:

• Přibývání na váze je jen jeden aspekt léčby, ne cíl sám o sobě.
• I když se zlepší tělesný stav, psychické uzdravení může trvat déle.
• Chuť k jídlu může být zpočátku narušená – buď chybí úplně, nebo se naopak objevuje nutkání přejídat se.
• Lidé se mohou potýkat s pocitem viny, studu, nebo se strachem, že „už nebudou nikdy normální“. Ale to není pravda, uzdravení je možné.

Jak poznat hrozící relaps

Někdy může dojít k relapsu neboli návratu potíží. To se často neprojeví hned drastickým úbytkem váhy, ale plíživě. Právě proto je důležité vnímat varovné signály:

• Opětovné omezování určitých potravin
• Vracející se výčitky po jídle
• Nadměrné cvičení „pro kompenzaci“, ne pro radost
• Skrývání jídel nebo lhaní o tom, co člověk snědl
• Ztráta motivace k uzdravení
• Izolace, odmítání společného jídla

V takové chvíli je zásadní včas zasáhnout – vrátit se ke stravovacímu plánu, vyhledat terapeuta, otevřeně mluvit o tom, co se děje. Relaps není ostuda, ale varování. A čím dříve se na něj zareaguje, tím snazší je návrat zpět.

Kdy je nutná hospitalizace?

Někdy je stav natolik vážný, že domácí léčba už nestačí. V takovém případě není selháním přiznat si, že je potřeba odborná pomoc v nemocničním prostředí. Hospitalizace je ochranný krok, který může zachránit život.

Výživa během hospitalizace bývá přísně kontrolovaná. Porce jsou přesně určené, často se podávají doplňky výživy (tzv. sipping), a jídla jsou pod dohledem. Cílem je stabilizace zdravotního stavu a bezpečné navýšení hmotnosti.

Ambulantní léčba je naopak vhodná pro méně závažné případy nebo jako pokračování po hospitalizaci. Výhodou je, že se pacient učí fungovat v běžném životním prostředí. Na druhou stranu je potřeba silná vnitřní motivace a dobrá podpora okolí.

Hospitalizace je obvykle nutná, pokud:

• BMI klesne pod kritickou hranici (např. pod 15)
• dochází ke kolapsům, srdečním arytmiím, dehydrataci nebo poruchám vědomí
• není možné doma navýšit příjem jídla ani pod dohledem
• objevují se vážné psychické potíže (sebepoškozování, deprese, suicidální myšlenky)
• ambulantní léčba není účinná

Hospitalizace není prohra, ale šance. Mnoho lidí se hospitalizace bojí nebo ji vnímá jako selhání. Ve skutečnosti je to forma péče, která dává tělu čas a prostor, aby se zotavilo. Bez fyzické stabilizace se práce s psychikou dělá jen velmi obtížně. Pokud běžná pomoc nestačí, je v pořádku říct si o víc. I silný člověk někdy potřebuje podpůrné koleje, aby se mohl vrátit zpět na cestu.

Uzdravení je možné, i když se to teď nemusí zdát

Pokud trápí anorexie právě vás, pamatujte na jedno. Uzdravení z anorexii je možné. Mnoho lidí se z anorexie skutečně úplně zotavilo. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Nejen že se naučili znovu jíst – naučili se žít, navazovat vztahy, studovat, pracovat, sportovat, smát se. A ano, někdy si i dát zmrzlinu jen proto, že na ni mají chuť. Bez výčitek. Bez trestání se.

Co znamená skutečné uzdravení?

• Jíst bez strachu a bez viny
• Mít zpět své tělo – silné, zdravé a fungující
• Obnovit menstruaci a hormonální rovnováhu
• Mít energii na běžný život i radosti
• Nepotřebovat kontrolovat každé sousto
• Žít život, kde jídlo není středobodem všeho

Závěrem: Jídlo jako cesta zpátky ke svému JÁ

Mentální anorexie není volba, rozmar ani otázka pevné vůle. Je to závažná duševní porucha, která vzniká z hlubších psychologických a často i společenských příčin. A právě proto nepomáhá říkat „prostě začni jíst“ – léčba musí být komplexní, citlivá a vedená odborníky. Ale s pomocí to jde.

Úprava jídelníčku při anorexii není jen o číslech na váze. Jde o návrat k životu. K radosti, stabilitě, energii. K možnosti se smát, plánovat budoucnost, věnovat se tomu, co člověka naplňuje. A jídlo, které se může chvíli zdát jako hrozba, se může stát opět tím, čím vždy bylo – zdrojem síly, života, potěšení a spojení s druhými.

Pokud vy nebo někdo z vašeho okolí s anorexií bojuje, vězte – nejste na to sami. Pomoc existuje a uzdravení je možné. Je potřeba si ale o pomoc říct.

Zdroje

1. Accurso, E. C., Cheng, J., Machen, V. I., Buckelew, S., Kreiter, A., Adams, S., Le Grange, D., Golden, N. H., & Garber, A. K. (2023). Hospital‑based higher calorie refeeding and mealtime distress in adolescents and young adults with anorexia nervosa or atypical anorexia nervosa. International Journal of Eating Disorders, 56(6), 1219–1227.
2. “A prospective observational study examining weight and psychosocial change in adolescent and adult eating disorder inpatients admitted for nutritional rehabilitation using a high‑energy re‑feeding protocol.” (2024). Journal of Eating Disorders, 12(1), 58.
3. High‑calorie refeeding in adolescents with anorexia nervosa: a narrative review. (2023). [Journal / source]
4. Pruccoli, J., Barbieri, E., Visconti, C., Pranzetti, B., Pettenuzzo, I., Moscano, F., Malaspina, E., Marino, M., & Valeriani, B. (2024). Refeeding syndrome and psychopharmacological interventions in children and adolescents with anorexia nervosa: A focus on olanzapine‑related modifications of electrolyte balance. European Journal of Pediatrics, 183, 1935–1941.
5. “Energy expenditure during nutritional rehabilitation: a scoping review to investigate hypermetabolism in individuals with anorexia nervosa.” (2024). Journal of Eating Disorders, 12, 63.
6. “Enteral Tube Nutrition in Anorexia Nervosa and Atypical Anorexia Nervosa and Outcomes: A Systematic Scoping Review.” (2025). Nutrients, 17(3), 425.
7. “Harnessing precision nutrition to individualize weight restoration in anorexia nervosa.” (2025). Journal of Eating Disorders, 13, 29.
8. Bernášková, K., & David, J. (2022). Realimentační syndrom. Česko‑slovenská pediatrie, 77(3), 166‑169.
9. Madden, S., Miskovic‑Wheatley, J., Clarke, S., Touyz, S., Hay, P., & Kohn, M. R. (2015). Outcomes of a rapid refeeding protocol in adolescent anorexia nervosa. Journal of Eating Disorders, 3(1), 8.
10. Eddy, K. T., Tabri, N., Thomas, J. J., Murray, H. B., Keshaviah, A., Hastings, E., Krishna, M., Herzog, D. B., Keel, P. K., Franko, D. L., & Frank, G. K. W. (2023). High‑calorie refeeding in adolescents with anorexia nervosa: A narrative review. Journal of Eating Disorders, 11, 28.
11. Steinhausen, H.‑C., & Hintze, L. T. (2021). Dietary intake and nutritional status in adolescents and young adults with anorexia nervosa: A 3‑year follow‑up study. International Journal of Eating Disorders, 54(7), 1138–1147.
12. De Bacco, C., Gaudiani, J. L., Bloxsome, D., Smith, R., & O’Connor, R. (2017). Adequacy of nutrient intake in women with restrictive anorexia nervosa. European Journal of Clinical Nutrition, 71(4), 466–475.
13. Baucom, K. L., Gordon, K. H., Crosby, R. D., & Le Grange, D. (2022). Macronutrient intake associated with weight gain in adolescent girls with anorexia nervosa. International Journal of Eating Disorders, 55(1), 50–57.
14. Whitelaw, M. L., Gilbert, N. L., Lam, P. Y., & Hayes, M. (2016). Outcomes of an inpatient refeeding protocol in youth with anorexia nervosa and atypical anorexia nervosa at Children’s Hospitals and Clinics of Minnesota. Journal of Eating Disorders, 4, 35.
15. Brewin, C., Bamford, B., & Rhodes, P. (2012). Refeeding low weight hospitalized adolescents with anorexia nervosa: A multicenter randomized controlled trial. Journal of the American Academy of Child & Adolescent Psychiatry, 51(12), 1142–1151.
16. Bauer, S., & Allan, S. (2017). Outcomes of an inpatient refeeding protocol in youth with anorexia nervosa: Rady Children’s Hospital San Diego/University of California, San Diego. Journal of Eating Disorders, 5, 1.
17. Di Nicolantonio, J. J., Mangan, D., & O’Keefe, J. H. (2012). Macronutrient intake in anorexia nervosa: The National Heart, Lung, and Blood Institute Growth and Health Study. American Journal of Clinical Nutrition, 95(2), 356–364.
18. Zanetti, M., Silton, N., & Perona, R. (2011). A one‑year follow‑up study in anorexia nervosa: Dietary pattern and anthropometrical evolution. European Journal of Clinical Nutrition, 56(11), 1088–1096.