BezHladovění.cz

Pája a Tom z Kuchti.me: Jídlo se musí vychutnat

„Recepty, které Tě baví jíst, ale i číst” vymýšlejí manželé Pája a Tom už 7 let. Staví na lásce k dobrému jídlu a humoru, který je pro blog Kuchti.me charakteristický. Dříve se web jmenoval Recepty Paní Čuby. Kdo je paní Čuba a dá se vůbec pracovní manželství a ještě k tomu všemu v kuchyni přežít?

1. Označení „paní Čuba“ je ve vašem pojetí kompliment. Kdo paní Čuba vlastně je?

Je mi jasné, že pojmenování Čuba prostě někomu nepůjde úplně přes pusu a těžko ho pro někoho změníme z významu hanlivého nebo až urážlivého. Já tohle svoje označení od začátku brala jako takový mix vlastností.

Čuba –  tedy vlastně i já – je osoba s lehce drsnějším smyslem pro humor, v životě se nenechá moc rozhodit nečekanými situacemi a umí ze spousty věcí elegantně vybruslit. Zároveň je laskavá a nedá dopustit na dobré a kvalitní jídlo, kterým zahrnuje osoby, které miluje. Určitě byste se se mnou tedy dobře najedli a dost pravděpodobně i nekorektně zasmáli 🙂

Ale právě proto, že pro některé naše čtenáře bylo Recepty paní Čuby nepřijatelné, jsme se rozhodli pro postupné přejmenování na neutrálnější název blog Kuchti.me – s chutí a humorem.

2. Na tvorbě receptů se podílíte oba. Jak máte rozdělené role?

Je to poměrně jednoduché. Já – Pája, píšu texty receptů a vařím. Tom – můj teď už manžel (ale hlavně fakt velký parťák do nepohody) to všechno fotí, stará se o funkce webu a domlouvá spolupráce s firmami. Zcela upřímně je to poměrně zkouška ohněm pracovat s partnerem, ale s menšími výkyvy napravo nalevo to zvládáme vlastně velmi elegantně.

3. Jaká jsou vaše civilní povolání?

Já jsem v tuto chvíli na rodičovské a u toho se ještě věnuji lektorování pro děti. Toma živí natáčení a focení, které kombinuje s prací raftového průvodce (jestli tomu vůbec jde také říkat práce 🙂 )

4. Mění se nějak v průběhu let váš přístup k vaření a chutím?

Ze začátku jsme blog brali spíš jako způsob zábavy a recepty jsme dávali poměrně nahodile podle chuti a vlastně jsem ani moc nepřemýšlela o tom, co by mohlo ostatní zajímat. Což se časem měnilo a víc jsme se začali věnovat právě tomu, co by bylo i pro druhé přínosné.

Už nad recepty přemýšlím víc tak, jak je napsat srozumitelně a pochopitelně i pro naprostého začátečníka.

S chutěmi je to spíš než o nějaké postupné změně jako s vlnami. Jednou jedeme více na vlně sladkého, pak slaného, pak experimentování, což se může přehoupnout třeba zase do naprostých klasik.

Čeho se ale držíme od začátku, je koncept jídel z jednoduše dostupných surovin, které má většina z nás v kuchyni nebo pokud už si musí něco speciálního koupit, tak je to pak ale využitelné do dalších věcí.

S postupem času jsme také k webu začali přistupovat daleko zodpovědněji a dáváme do něj hodně energie, aby byl pro čtenáře zajímavý a chtěli se vracet. To často vede k hodně živým diskuzím (čti hádkám) o tom, jak a co budeme nebo nebudeme dělat. Já jsem spíše konzerva a Tom má hodně nápadů až na hraně proveditelnosti. Já ho tedy usměrňuji a on mě vychyluje z mé zóny klidu do nových akcí. Dá se to přežít? Ano! Ale ty nervy 🙂

5. Když tě vzbudím o půlnoci, že mám chuť na nějakou rychlovku po flámu. Co mi uvaříš?

Pokud tě neposlala do háje a opravdu vařila o půlnoci, bylo by to dost pravděpodobně něco ze zbytků – což je dost často to nejlepší, co může být. Asi by to byly na másle opečené kousky brambor s nějakou šunkou či kouskem masa přelité vajíčkem a posypané spoustou sýra. Žádná dietka, ale pěkně by to zalehlo alkohol v břiše a snad by ani nebyla ranní kocovinka.

6. A co ráno na tu kocovinu?

Pokud máte kocoviny jako já, tak ráno určitě jíst nebudete 🙂 Byla by to spíše pozdní večeře a to pravděpodobně v podobě neobvyklé česnečky s máčeným chlebem a šťouchanými bramborami, kterou dělá moje mamka.

Za mě osvědčená meducína na kocovinu je Vincentka – je to hnusný, ale výsledky dobré. A kdo mě to naučil? Moje máma 🙂 Ta to má od studentů z VŠ, kteří měli všude po ateliérech poukládané Vincentky.

7. Krom klasických receptů máte na blogu i zajímavé kategorie jako „žlučníkový záchvat“. Copak, nějaká osobní zkušenost?

Já osobní zážitek se žlučníkovým záchvatem naštěstí nemám. Ale je pravda, že některá jídla k podobným zdravotním zážitkům, o které nikdo nestojíme, dost vybízejí. Jenže jsou tak dobrá, že do toho stejně jdeme opakovaně zas a znova a nepoučíme se. Břicho nás pak tlačí a bolí a litujeme toho, ale když ono je to taky dobré 🙂

8. Teď je velká móda vařit ze zbytků. Prostě zpracovat všechno, co člověk doma má. Z čeho nejbizarnějšího kdy paní Čuba vařila?

Asi nejde úplně o vaření ze zbytků, ale mám svůj jídelní bizár. Jde o na oleji opečené topinky s česnekem (na tom asi nikoho nic nepřekvapí) a taveným sýrem s marmeládou (to už může být pro někoho trošku náročné). Pro mě je to lahůdka. Pro ostatní? Zeptejte se jich 🙂

Jinak samozřejmě vaření ze zbytků je asi lákavé především proto, že takové jídlo je pokaždé trochu jiné a nutí vás to třeba i kombinovat věci, které by vás dříve nenapadly. Ale že bych já sama měla v lednici nějakého bizára, to se asi říct nedá.

Bizár by pro mě asi byly vnitřnosti nebo oči, kopýtka a podobně. Je pravda, že nedávno jsem zápasila s celou krůtou a snažila jsem se ji naporcovat svým největším nožem. V kuchyni to bylo jak po kohoutích zápasech a s celou krůtou v batohu (bohudík neprotékala krev, takže jsem neměla záda jak po masakru motorovou pilou) a kočárkem s dítkem jsem metelila ke známým pro sekáček.

9. Představte si, že se chystáte na měsíc na opuštěný ostrov bez možnosti dokoupit zásoby. Co byste si sebou zabalili?

Ha, tak to je dobrá otázka. Asi by hodně záleželo, co by sám ostrov poskytoval za plodiny. Těch bych se snažila využít především, ať toho člověk nemusí tahat moc. Taky by záleželo na tom, jestli bych si tam všechny zásoby musela táhnout na zádech, nebo by je tam někdo třeba lodičkou přivezl a vyskládal je za mě.

Co bych si určitě zabalila? Asi rýži, kuskus, sušené maso, luštěniny, sterilovanou zeleninu, ovoce a třeba i maso, pytlíková jídla (no ano, není to zdravé, ale kdyby byla nouze? 🙂 ), vejce, mléko, sušenky a nějaké to vínko, aby bylo po večerech veselo.

10. Řada našich čtenářů bojuje s váhou. Jak to máte vy?

Taky jsem “bojovala” a právě to bojování mě přesvědčilo o tom, že čím víc se člověk snaží, tím méně jsou výsledky vidět a tělo se trápí. Takže už nebojuji a jím pokud možno hodně zeleniny a ovoce, ale prokládám to i nezdravými kousky jako uzeninami, sýry, pečivem a snažím se mít tu svou tělesnou schránku ráda tak, jak je.

I když třeba zrovna po porodu to není na 100 % ideální.

11. A Tom a váha?

Je těžké ho krmit, protože často zapomene jíst úplně nebo jeho odpověď na otázku, na co má chuť je „nevím“. Ale když už se do jídla pustí, jí poctivě a to nechcete platit :).

12. Které recepty byste doporučili našim čtenářům při hubnutí?

Hlavně bych nedoporučovala nic drastického. Za sebe bych doporučila recepty z dobrých surovin – to znamená z ovoce, zeleniny, masa či mléčných výrobků a to zpracovaných tak, aby jídlo nebylo zbytečně přesolené nebo moukou zahuštěné.

Kvalitní plátek masa jako minutka s trochou soli a pepře je podle mě naprostá dokonalost. Hlavně na něj nespěchat a nechat ho po opečení odležet. K tomu nějaký zeleninový salát nebo třeba i pár brambor a ono to půjde. Ale hlavně – jídlo je potřeba si užít a vychutnat. Pak stačí třeba i střídmější porce (nechci psát hned malá porce) a žaludek se nasytí.

TIP: Stáhněte si zdarma 20 nejoblíbenějších receptů paní Čuby.

13. Když už jsme u toho hubnutí. Jak jste na tom s pohybem?

Největší pohyb mám s kočárkem a spoustu času trávím venku někde na procházkách. Ráda bych se pohybovala trochu koordinovaněji a pravidelněji. Takový můj cíl by bylo zase začít řádně běhat. Ale i tak si připadám často dostatečně pohybově zapojená. Tom pohybu má jako raftový průvodce víc než dost a dokonce teď začal i pravidelně běhat.

Určitě ale není problém nás taky přistihnout jako dvě pecky pěkně na gauči při nicnedělání.

14. Obligátní otázka na závěr – co vaše plány na léto?

Plán je jasný – budeme jako vlastně každé léto v Norsku, kde má Tom na starosti českou raftovou základnu na řece Sjoa. Je to naše srdeční záležitost a i když jsme vlastně většinu času na jednom místě, baví nás to. Až se vrátíme do Čech, chtěli bychom se nastěhovat do naší Karamely (dodávka) a vyrazit na cesty někde po Evropě.

15. A pracovní plány? Čekají blog Kuchti.me nějaké změny?

Loni na podzim jsme spustili „obchůdek“, kam postupně z internetového oceánu vyzobáváme různé kuchyňské vychytávky, ale i vyzkoušené klasiky. Je za tím hodně práce, která ale podle nás má pro čtenáře hodnotu v tom, že nemusí hledat a pročítat další spoustu recenzí a mohou se jednoduše rozhodnout, zda je pro ně např. určitý mixér do kuchyně ten pravý nebo ne. Navíc jedním kliknutím každý snadno zjistí, kde se ta daná věc prodává nejlevněji.

Po návratu z Norska chystáme ještě další projekt, ale to je zatím tajné :-).

Už se na něj těšíme. Přejeme krásné raftové i poznávací léto a díky za super povídání.

TIP: Chcete vědět, co dalšího paní Čuba chystá? Sledujte ji na Facebooku a Instagramu.

Pája a Tom z Kuchti.me: Jídlo se musí vychutnat
5 (100%) 13 hlasů

Mgr. et Mgr. Zuzana Veselá

Mgr. et Mgr. Zuzana Veselá

Jsem vystudovaná právnička, ale nyní se naplno věnuji psaní. Mám ráda českou, italskou, indickou a mexickou kuchyni. Miluji ochutnávání nových druhů exotického ovoce a (nealko!) nápojů. Od vyváženého jídelníčku z poctivých surovin se podle mě odvíjí i naše celková pohoda.