Stravovat se můžeme zdravě i bez velkého omezování se, říkají Andrea a Veronika, zakladatelky Ne hladu

Andrea a Veronika jsou letité kamarádky a nutriční terapeutky. Společně založily blog Ne hladu i stejnojmennou nutriční poradnu. Jejich pohled na výživu i mýty s ní spojené poodhalí v rozhovoru.

Co vás přimělo studovat nutriční terapii?

Veronika: Já se o výživu začala více zajímat po svém ročním pobytu v USA v 17 letech. Tam jsem viděla, kam až může nevhodná strava dojít. Na mysli mám třeba typický obraz obézních lidí na invalidním vozíku, chybějící chodníky, protože všichni jezdí autem a školní jídelnu ve formě fastfoodu.

Sama jsem během tohoto pobytu přibrala asi 8 kg a snaha o opětovné doladění formy mě dovedla až ke studiu nutriční terapie, protože mi výživa začala připadat nesmírně zajímavá.

Andrea: Od mala jsem hodně tancovala a v 11 letech dokonce nastoupila na taneční konzervatoř. Z ní jsem bohužel po pár letech odešla kvůli mentální anorexii.

S poruchami příjmu potravy jsem se potýkala ještě dalších pár let. Nakonec jsem se úspěšně vyléčila, ale můj zájem o stravu přetrvával. Rozhodla jsem se tedy vystudovat obor, v němž bych mohla mimo jiné zúročit své zkušenosti nějakým pozitivním způsobem.

Co nejzásadnějšího vám vysokoškolské studium v oboru nutriční terapeut dalo?

Veronika: Možná to někoho překvapí, ale mně dalo studium i neuvěřitelnou svobodu v jídle.

Zjistila jsem, že se není třeba některých potravin bát a hystericky se jim vyhýbat. Bohatě stačí mít většinu času vyvážený jídelníček, hýbat se a člověk si pak jednou za čas může dát třeba i festivalový burger ve 2 v noci, když má hlad. Důležité je, co jí většinu času.

Andrea: Souhlasím s Veronikou. Nutriční terapie mi zdánlivě paradoxně dala větší volnost v jídle a zbavila mě nesmyslných strachů z různých potravin.

Také mě tento obor dovedl k práci v nemocnici (kde jsem strávila dva roky), což by mě opravdu nikdy dřív nenapadlo, jelikož zdravotnictví mě vůbec nelákalo.

Cestu k sobě jste si ale našly už v 1. třídě. Náhoda, že jste se vydaly na stejnou dráhu nebo vzájemná inspirace?

Andrea: Těžko soudit, jestli byl výběr oboru úplná náhoda a neproběhla tam určitá vzájemná inspirace. Každá jsme si k tomuto oboru došla trošku oklikou, nečekaně a z jiných důvodů. Každopádně jsme se společně podporovaly v učení se na přijímačky.

Veroniko, máš za sebou praxi ve Vídni. Mají Rakušané na výživu stejný pohled jako my, Češi?

Veronika: Já bych nerada nějak generalizovala, ale zajímavé na této praxi bylo i setkání s jinými kulturami, které jsou v Rakousku běžnější než u nás. Třeba Arabové či Turci mají úplně jiné stravovací návyky a člověk musí ve výživových doporučeních počítat i s náboženskými zvyklostmi. 

O zdravé výživě toho bylo a je řečeno a napsáno mnoho, přesto přibývá případů s nadváhou, obezitou a přidruženými nemocemi. Proč?

Andrea: Výživa se sice neustále diskutuje, nicméně si myslím, že jí stále věnuje pozornost spíše mladší generace a spousta lidí dále pokračuje ve svých letitých stravovacích zvyklostech.

Také máme obecně dnes opravdu všeho dostatek. K nárůstu nadváhy či obezity mohou navíc vést i naprosto zmatečné informace o výživě a různé nesmyslné diety, kterými si můžeme zadělat na jojo efekt a celkově narušit vztah k jídlu.

Zdravá výživa a její nepochopení vede v mnohých případech ke vzniku PPP (poruch příjmu potravy). Andreo, co bys těm, kteří s PPP bojují, z vlastní zkušenosti poradila?

Andrea: Hlavně bych poradila nebát se vyhledat odborníka, resp. rovnou několik odborníků. Spousta osob s PPP se totiž při vyhledávání pomoci domnívá, že jelikož mají „problémy s výživou“, je na místě v první řadě vyhledat nějakého výživáře.

PPP je nicméně psychické onemocnění a proto je na místě v první řadě pomoc psychologa, psychiatra. Výživář určitě pomoci může, nicméně je důležité dát pozor, aby měl opravdu vystudovanou nutriční terapii a s PPP uměl pracovat. No a hlavně nevěřit tomu, že „PPP je napořád“ jako se občas říká.

Obě přednášíte na různá populární témata ve výživě. S jakou zpětnou vazbou se nejčastěji setkáváte?

Veronika: Já myslím, že vesměs pozitivní. Lidé si rádi nechají vysvětlit nejčastější výživové mýty, protože jsou z nich sami zmatení a neví, čemu věřit. A pokud je někdo přesvědčený o opaku a svůj názor si nechce nechat vyvrátit, většinou ani na naši přednášku nedorazí. 🙂

O výživě píšete i blog Ne hladu. Co je jeho hlavním smyslem?

Andrea: Blog Ne hladu vznikl za cílem vyvracet určité výživové mýty a ukázat lidem, že stravovat se mohou zdravě i bez nějakého velkého omezování.

V dnešní době už na blogu nepřibývá tolik obsahu, protože jsme pracovně vytíženější, ale čas od času tam nějaký článek sepíšeme. Větší množství obsahu ale momentálně tvoříme na Instagramu.

Které mýty o výživě považujete za nejvíce absurdní?

Andrea: Absurdních mi připadá spousta mýtů, v první řadě mě teď napadly různé nesmyslné detoxy, při nichž člověk popíjí různé tekutiny, po kterých má tak maximálně zažívací potíže.

K detoxům se lidé většinou uchylují z důvodu nějakým způsobem vyčistit svá střeva, přitom se aktuálně tolik hovoří o mikrobiomu a jeho důležitosti, tzn. o důležitosti správného bakteriálního osídlení našeho střeva. Snaha střevo nejrůznějšími způsoby vyčistit tedy může být spíše kontraproduktivní.

Věnujete se i tvorbě receptů, z nichž většina je bezmasá. Jak nahlížíte na maso z hlediska zdraví?

Veronika: Snažíme se přinášet inspiraci zejména na jídla, se kterými si naši klienti a sledující neví rady. Většina lidí spíš ví, jak si připravit kuřecí maso než tofu. Ale přinášíme i recepty s masem, to ne že ne.

Maso považujeme za součást jídelníčku, která je úplně v pořádku. Jen je fajn ho střídat s dalšími zdroji bílkovin, aby byla v jídelníčku nějaká pestrost. A pokud se ho někdo rozhodne nekonzumovat, rády pomůžeme s výběrem co nejvhodnějších náhražek.

Jak by měl podle vás vypadat zdravý jídelníček?

Andrea: Zdravý jídelníček by měl odpovídat fyzické aktivitě jedince a přispívat k udržování zdravé hmotnosti.

Určitě bychom v něm rády viděly dostatek zeleniny a ovoce, pravidelné zařazení luštěnin, celozrnných obilovin a dostatek bílkovin z pestrých zdrojů. Skvělá je i pravidelná konzumace neochucených mléčných výrobků a ryb.

Nicméně zdravý jídelníček lze sestavit i v případě, kdy nemůžete nebo nechcete konzumovat mléčné výrobky, maso a nebo máte nějaká zdravotní omezení.

Obecně jsme pro nevyřazování žádných základních složek stravy, pakliže to není nutné.

Co do zdravého jídelníčku podle vás nepatří a proč?

Andrea: Určitě existují potraviny, které jsou k pravidelné konzumaci méně vhodné (sladkosti atp.), nicméně nerady cokoli označujeme jako potraviny, které „se nesmí“ konzumovat, protože vždycky záleží na jejich zařazení do jídelníčku, četnosti, množství a celkovém kontextu.

Určitě bychom ale neměli konzumovat jídlo spálené či zkažené.

Je nějaké výživové téma, na kterém se názorově neshodnete?

Veronika: Myslím, že ne. Některá témata spolu diskutujeme, ale spíše proto, že jedna z nás o nich má zrovna o něco víc načteno.

Výživa však není o názoru, vycházíme z vědecky podložených faktů, a tak ani nevidím moc prostoru pro „nesouhlas“. 🙂

Při své praxi se neopíráte o názory, vycházíte z vědecky podložených informací. Které zdroje jsou pro vás relevantní a doporučily byste je i našim čtenářům?

Veronika: Nejlepší je vždy jít k původnímu zdroji, což jsou vědecké studie, ideálně metaanalýzy, což jsou souhrnné studie. Běžný čtenář se k nim však tak jednoduše nedostane a pro mnohé jsou i nesrozumitelné pro množství odborných termínů.

My jsme loni vydaly knihu O výživě, kde se právě snažíme jednoduchou a srozumitelnou cestou podat výživové informace a „návod“, jak si člověk může sám nejlépe upravit jídelníček.

A pak je pár moc pěkných zahraničních publikací, třeba Healthy Former Athlete od Lauren Link, což je krásně sepsaná knížka pro bývalé sportovce, kteří mohou mít větší sklony k nabírání hmotnosti poté, co přijdou o velkou část své pohybové aktivity.

Výživových expertů přibývá. Kdo vás inspiruje natolik, že byste se pod jeho výroky klidně podepsaly?

Veronika: Často odkazujeme na nutriční terapeutky, které se věnují výživě dětí, protože to zatím spadá mimo naší oblast zájmu. Jsou jimi např. Eliška Pivrncová, Petra Kuřátková nebo Judita Tkáčová.

Informace o složení potravin pak pěkné podává Karolína Fourová. Dále je na sociálních sítích aktivní třeba ještě Andrea Mokrejšová.

Nutriční terapie je proměnlivá, rychle se vyvíjející věda. Jakým směrem se bude podle vás ubírat v příštích 5 letech?

Andrea: Já upřímně doufám, že se udělá trochu pořádek v tom, kdo je vlastně odborníkem na výživu a vyjasní se kompetence nutričních terapeutů a lidí, kteří radí ve výživě i bez vzdělání nebo s kurzem.

Také doufám a věřím, že se zlepší kompetence nutričních terapeutů v nemocnicích a celkově povědomí o nich. Myslím, že jsme na dobré cestě.

Jaké pracovní projekty vás čekají v roce 2021?

V dnešní době je těžké cokoliv plánovat, takže se přizpůsobujeme tomu, co nám zrovna vláda povolí. Nicméně rády bychom pořádaly další výživové pobyty v přírodě s workshopy zdravého vaření a snad se vydaří i další ročník naší konference NutriGeeks.

To vypadá na nabitý program! Děkujeme za milé povídání a přejeme úspěšnou realizaci všech vašich plánů.