BezHladovění.cz

Kristýna Klejdusová alias Tytyna: Rovnováha, to je stejný dortík v každé ruce

Peče sladké dezerty a sklízí s nimi úspěch na národních gastronomických soutěžích a festivalech. Na sociálních sítích je nezaměnitelná, stejně jako její tvorba reflektující minimalismus, preciznost a lásku k řemeslu.

1. Založila jsi blog plný sladkých receptů. Proč zrovna sladké?

Abych pravdu řekla, takhle jsem nad tím asi nikdy nepřemýšlela. Ale hlavním důvodem bude zřejmě to, že dezerty dávají člověku velký prostor realizovat se.

Baví mě celý ten proces tvorby.

Nejprve vymýšlím kombinaci chutí, lámu si hlavu nad vzhledem jednotlivých sladkostí, pak už mám před sebou korpusy, krémy, čokoládu a ovoce, a pak konečně přijde ten okamžik a já na stůl postavím hezky nazdobený cupcake, tartaletku nebo éclairku.

A v ten moment mám upřímnou radost z toho, že jsem vytvořila něco pěkného a dobrého, a to je myslím další důvod. Ta radost.

2. V čem je tvoje tvorba jiná v porovnání s ostatními foodblogery?

Myslím, že se liším především v tom, že se spoléhám vyloženě na své výrobky a na nic jiného. Na mých fotografiích nenajdete téměř žádné dekorace. Jen bílé pozadí a dezert, případně nějaký komponent, který je obsažený v receptu.

Občas se najde někdo s dotazem, zda nechci své fotky trochu „rozveselit“. Nechci. Tohle jsem totiž já.

Kromě záliby v minimalismu můžete v mé tvorbě najít preciznost, která je možná až trochu přehnaná. Nedovedu si představit, že bych vyfotila něco prasklého, přetékajícího, opatlaného nebo jinak znehodnoceného.

Tato moje touha po dokonalosti možná mou tvorbu některým sledujícím trochu odlidšťuje, ale myslím, že se  zároveň jedná o prvek, který odlišuje.

3. Tvá tvorba se mezi ostatními vyjímá, což dokazuje mimo jiné 1. umístění v loňském ročníku soutěže Food blog roku, v kategorii „Pečení a dezerty“. Co ti takové ocenění přineslo?

Kromě nepopsatelné radosti mi toto umístění přineslo ujištění, že to, co dělám, má smysl. Konečně si mých dezertů někdo všiml a náležitě to ocenil.

Vážím si podpory z řad porotců, především milých slov od Dariny Křivánkové, šéfredaktorky časopisu F.O.O.D., a Adély Hálkové z nakladatelství Došel karamel.

Velký podíl na tomto úspěchu má jednoznačně moje rodina a přítel, protože nebýt jich, možná bych už s blogem skončila. Do loňského Food blogu roku mi totiž přišel můj blog tak trochu přehlížený veřejností i ostatními foodblogery, a tak jsem si nebyla jistá tím, zda v tom všem pokračovat. Ale díky mým nejbližším jsem pekla dál.

A i když je mi občas líto, že sledovanost blogu nebo Instagramu není trochu vyšší, uvědomila jsem si, že to dělám hlavně proto, že mě to baví. A výhra v kategorii „Pečení a dezerty“ pro mě byla sladkou odměnou za to, že jsem to nevzdala.

4. Podléháš zákuskům a sladkému obecně i ty sama? Jak často si je dopřáváš a v jaké formě?

Samozřejmě, že jim podlehnu! Sladké, to je moje. Kolikrát si i cíleně některý z dezertů upeču jen tak pro sebe, protože mám chuť.

Kromě těchto okamžiků, kdy mě honí mlsná, podléhám sladkému i během pečení, kdy ochutnávám těsto, krémy, ganache. Bez ochutnávání to zkrátka nejde.

Přiznávám zcela otevřeně, že sladké je moje velká neřest a jsou okamžiky, kdy jsem schopna sníst na posezení tabulku čokolády. K takovým do nebe volajícím situacím dochází zejména při velkém stresu, který vyvolává zkouškové období a jiné nepříjemné záležitosti.

5. Které recepty patří mezi tvé nejoblíbenější a jak dlouho jsi pracovala na jejich výsledné podobě i chuti?

To je těžká otázka. Na první místo bych asi postavila čokoládovou tartaletku s fialkovým olejem, plněnou černým rybízem s kapkou rumu. Na vzhled jsem v tomto případě obzvlášť pyšná. Tartaletka je ozdobená čokoládovým hnízdem, na kterém jsou rozmístěny kandované fialky a kakaové boby.

Druhé místo bych udělila mandlovým éclairs, které jsou plněné lehounkým krémem, uvnitř kterého najdete pořádnou vrstvu mandlového praliné. Díky mandlím chutnají jako marcipán.

A třetí místo patří čokoládovému dezertu ve tvaru malého nanuku, který je plný pistácií, naplněný malinovým gelem a namočený do polevy z Ruby čokolády.

Tyto recepty jsem dělala přibližně třikrát čtyřikrát, abych je vyšperkovala tak, abych za ně mohla opravdu ručit. Zatímco u receptů ještě sem tam dochází k drobným úpravám, vzhled se už příliš nemění.

6. Jdou tvoje recepty na odbyt i u vás doma?

Myslím, že před šesti lety, kdy jsem s pečením začínala, byl u nás odbyt o něco větší. Teď už jsme možná trochu zmlsaní a nejede nám kde co.

Největší oblibě se u nás těší dezerty z odpalovaného těsta a makronky.

Když se stane, že něčeho upeču hodně, a to se stává poměrně často, kvůli mému pocitu, že toho bude málo, rozdáme přebytky rodině a kamarádům, kteří to vždy náležitě ocení.

7. Před pár lety sis „život v zástěře“ nedovedla představit. Dnes o něm nadšeně píšeš. Kdy a kde došlo k bodu zlomu?

Ke zlomu došlo v roce 2014, kdy jsem se s pečením teprve seznamovala. Ze zvědavosti jsem se přihlásila do soutěže Cupcake cup, která se pořádala v Brně. Můj čokoládový cupcake s kávovým likérem Kahlua a krémem z Lotus sušenek si získal 3. cenu veřejnosti, a to byl myslím jeden z hlavních impulzů, proč psát blog.

Pak jsem se zúčastnila Apetit pikniku v Praze a nyní se poměrně pravidelně účastním brněnského Restaurant day, který pořádá venkovní kavárna Piknik box.

Restaurant day je celosvětová akce, kde si každý může na den otevřít svou jednodenní restauraci či kavárnu a vyzkoušet si, zda jejich jídlo chutná i ostatním lidem.

Díky těmto food akcím a zejména díky pozitivním reakcím zákazníků pozoruji, jak teorie receptů z blogu přechází do reality, což mě neskutečně těší a motivuje k tvorbě a vymýšlení nových sladkostí.

8. Náš magazín čtou lidé se zájmem o zdravý životní styl. Jaký postoj k němu zaujímáš ty sama?

V tomto směru mi trochu chybí disciplína a výdrž. Několikrát ročně, zejména v zimě a v létě, u mě nastává období, kdy chci se svou životosprávou a jídelníčkem něco udělat.

Zcela mi nevychází pokusy omezit pečivo a o cukru je asi zbytečné se zmiňovat, a tak mám ke zdravému stylu zdravý postoj. Snažím se najít rovnováhu v jídle i v pohybu.

Někde jsem četla, že rovnováha, to je stejný dortík v každé ruce. 🙂

Myslím si, že když si člověk jednou za čas dá něco „nezdravého“ není to nic proti ničemu, pokud se tím neživí pořád. A co se pohybu týče, ráda cvičím jógu nebo si dám lekci podle videí FITFAB.

9. Zařadila bys nějaký z tvých receptů do zdravého jídelníčku? Pokud ano, který a na základě jakých kritérií?

Nejsem si úplně jistá, zda by se některý z mých dezertů hodil do zdravého jídelníčku, ale snad by to mohla být barletka s granátovým jablíčkem a skořicí.

Jadérka z granátového jablíčka jsou totiž velmi zdravá. Jejich konzumace například posiluje imunitní systém, čistí cévy, dodávají obrovské množství vitamínů a antioxidantů. Podobné účinky má i skořice.

Pokud jste ochotni zapomenout na trochu cukru a čokolády, máte dezert nabitý vitamíny. 🙂

10. Najdeme barletku v nabídce kavárny s dobrou kávou i čajem, o které tolik sníš?

Možná jednou ano, ale kavárna je stále ve fázi snu. Ani nevím, jestli se tento sen někdy promění v realitu. Nejsem si totiž jistá, zda k jeho uskutečnění někdy najdu odvahu.

Vím však, že by mě to bavilo a už teď jsem schopná do detailu popsat, jak by taková kavárna vypadala.

11. Jaké sny máš v plánu naplnit v roce 2020?

K mému největšímu snu momentálně patří úspěšné ukončení studia a získání magisterského titulu. Pak se uvidí.

Děkujeme za rozhovor a přeje hodně úspěchů na univerzitní půdě i mimo ni!

Baví vás žít zdravě? Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout.
Upozornění na nové články, jídelníčky a recepty posíláme 3x týdně (po, st, pá). Z odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.
Mgr. Andrea Hrečková

Mgr. Andrea Hrečková

Nejsem kuchařka ani fotografka. Přesto vařím, peču a fotím s láskou a nadšením pro věc. Také věřím ve zdravotní benefity rostlinné stravy v její nejpřirozenější podobě. Mé recepty jsou čistě veganské, někdy raw i bezlepkové, vždy ale plné vitamínů, minerálů, zdravých tuků, komplexních sacharidů a plnohodnotných bílkovin.