Bezhladoveni.cz

I na treku jdou vykouzlit velké mňamky, radí cestovatel Kuba Venglář

Cestuje po světě, fotí, píše a inspiruje ostatní na různých akcích a stránkách Zahorami.cz. Na cestách už ochutnal stovky místních jídel a nápojů. Dnes vám o nich něco prozradí. Přidá i pár tipů o tom, jak si zabalit jídlo na cesty.

reklama

Obsah článku:

Kubo, co vás vedlo na dráhu cestovatele? Cestujete „profesionálně“, nebo máte i civilní zaměstnání?

Cestuju naštěstí ještě pořád především pro radost a protože jsem hrozně zvědavý… Ale je pravda, že po návratu domů mě živí teď už především vyprávění, kurzy a psaní s cestami a horami spojené. 

K tomuhle nejistému povolání mě původně přivedlo uvědomění, že o místech, kam se obvykle vydávám, se extrémně špatně shánějí rozumné informace. A že bych se o nabyté zkušenosti mohl podělit s případnými dobrodružně naladěnými následovníky. Tak vznikl web Zahorami.cz.


Čínská hostina: Pálenka s hady

Druhým kopancem byla návštěva několika cestovatelských přednášek, kde kvalita řečníků variovala od zajímavých vypravěčů po uspávače hadů. Řekl jsem si, že to zkusím taky, po svém, a uvidíme, jak se budou diváci tvářit. 

Tvářili se dost spokojeně, tak jsem se po půlroční oddychové cestě po Asii už nevrátil k původní profesi filmaře, ale začal takový malý životní experiment, který spočívá v tom zkusit se uživit aktivitami popsanými v úvodu. Celkem se divím, že už čtvrtým rokem nějak funguju a nikdy jsem neměl moc velký hlad. 🙂

Kolik zemí už máte za sebou? Kde vám bylo nejlíp a kde naopak nejhůř a proč?

Země nepočítám a na tuhle statistiku si moc nepotrpím. Někteří se chvástají, jak procestovali 60 a více zemí, ale když na to dojde, ukáže se, že to bylo v rámci různých eurovíkendů a kratičkých výletů. Snažím se spíše zdržet déle a oblast lépe poznat – aspoň tři týdny – když už se vypravím někam dále. To je podle mě číslo, které je důležitější.

K druhé části otázky – ona i ta nej se špatně hodnotí a nejdou vztáhnout na jednotlivou zemi. 

Život na cestách je často jako na houpačce. 

Třeba Kyrgyzstán zbožňuju pro jeho až neskutečné horské scenérie. Zároveň je to země, z které jsem se jednou málem nedostal domů kvůli šíleným horečkám a o rok později mi tam vrtali zub. Nadšený mladý adept zubařského řemesla bohužel nebyl ještě perfektně obeznámen s technikou umrtvování, tak jsem si sérii jeho zákroků patřičně užil. A v podobných kontrastech bych mohl mluvit snad o každé výpravě. 


Trh v Kyrgystánu

Náš magazín se věnuje hlavně jídlu. Proto se ptáme: Kde vám chutnalo nejvíce a proč?

Dobře, tak tady je to jednoznačné – Thajsko. Pestrá, vynalézavá kuchyně, která rafinovaně pracuje s dochucovadly. Navíc jsou veškeré její dobroty v podobě street foodu na dosah ruky, kdykoliv vylezete na ulici. A když se vyhnete turistickým oblastem, stojí na naše poměry pár šupů. 


Thajský seafood na špejli

Co nápoje, kde vám nabídli nejzajímavější?

Zde opět nedokážu vybrat nej… Jelikož jsem čajomilec, rád vzpomínám na chuť čaje, který mi uvařila jedna milá starší dáma v sousedství čajové továrny v indickém Darjeelingu. Vůbec u čajů bychom mohli zůstat dlouho, protože každý druhý region má svůj specifický způsob přípravy. V čínském Kashgaru vařili zajímavě kořeněný, Ázerbajdžánci si zas potrpí na nápoji černém jako bota, silném jako kůň a zajídají ho extrémním množstvím cukru (ano, opravdu kostkového cukru). 

Z jiných nápojů labužníky osloví gruzínské víno – Gruzie se ráda chlubí tím, že tam před tisíciletími víno pravděpodobně vymysleli. Odvážnější cestovatelé neopomenou ve střední Asii ochutnat kumyz ze zkvašeného kobylího mléka nebo fakt divnou kvašenou věc jménem maksym.

Kdybyste měl vybrat jedno sladké a jedno slané jídlo odkudkoli na světě, která by to byla?

Sladké: téměř jakákoliv buchta, které pekla moje babička a když už později nemohla, tak  podle jejích receptů děda. 

Slané: Som Tam neboli thajský salát z nezralé papáji. Zní to divně, ale věřte mi, že po přihození pár tajuplných ingrediencí je výsledek neskutečný.


Ukázka thajského oběda

Hodně našich čtenářů řeší hubnutí. Která světová kuchyně vám přišla nejdietnější a proč?

Nejlepší dietní kúru jsem trochu nedobrovolně absolvoval v Indii. Jednak je indická kuchyně z větší části vegetariánská – samá cizrna, květák, brambora – a jednak mi od druhého dne řádně škádlila útroby.

Výsledkem bylo sedm kilo dolů během jednoho měsíce a dokonalá odolnost vůči slabším hygienickým standardům nebo ne zcela pitné vodě po zbytek půlroční cesty po Asii.


Výběr banánů v Myanmaru

Hitem v hubnutí je tzv. středomořská dieta. Znáte ji osobně? Vyhovovala vám? Jaká jídla vám chutnala?

Když mi po zimě krapet přiroste špek, snažím se ho shodit spíše sportem nebo na horách a diety moc neřeším. Takže vůbec netuším, která bije… 🙂

Zaujal vás nějaký zahraniční recept z cest natolik, že ho vaříte i doma?

No jeje.. těch je. Občas se neuměle pokouším napodobit zmiňované thajské poklady nebo si s milou upečeme gruzínské chačapuri (chlebová placka nadívaná sýrem). Rád si na snídani dělám omeletu v íránském stylu s rajčatovou omáčkou. Ale obecně, když vařím, tak se prostě nechávám inspirovat principy a postupy a obvykle z toho vznikne nějaká divná, ale dobrá fúze.


Tradiční iránský oběd

Se spoustou receptů je potíž, že originální suroviny se u nás hůře shánějí a je potřeba improvizovat. Na druhou stranu díky velkému počtu nejrůznějších asijských obchodů a ochotných prodavačů se dá při troše snahy zajistit ledacos. Dokonce to jde i tak, že přijdete, řeknete název jídla a milá paní vám do košíku nastrká vše, co sice neumíte pojmenovat, ale pamatujete si, že jste to dříve měli na talíři.

A nápoj? Vaříte si třeba nějaký čaj nebo kávu z cest?

Řekněme, že mám doma poličku, která připomíná skromnější čajovnu 🙂 Dokonce mi občas někdo nějaký zajímavý místní čaj přiveze jako suvenýr. Za to všem kamarádům moc díky.

A co vy: Vozíte domů sobě, nebo známým nějaké „jídelní“ suvenýry z cest? Jaké to bývají?

Obecně si na suvenýry moc nepotrpím a vlastně žádné jiné drobnosti než takové, které se dají sníst nebo vypít nevozím. Ať už paklík božího bylinkového čaje z ukrajinských hor, nebo lahvinku portského z Portugalska.

Občas se dá pozornost kamarádům pojmout i kreativně, když si třeba ze střední Asie přivezete kurut: kuličky místního nomádského něco-jako-sýra specifického odéru a chuti. Následné pozorování výrazu ochutnávačů je skvělá kratochvíle.

Je naopak něco, co vozíte s sebou, protože vám to na cestách opakovaně chybělo? Třeba sůl/pepř…cokoli 🙂

Záleží na jak dlouho a kam se vypravuji. Ale na delší cestu vozím jen vybavení a i když si třeba vezmu nějaké specifické jídlo na první horský přechod, tak ve výsledku musím počítat s tím, že si proviant nakoupím na místě.


Svačina na horách

Máte bohaté zkušenosti, jak si zabalit jídlo na trek. Na čem výbava jídlem závisí?

Asi si každý tipne správně, že určujícím faktorem množství jídla bude hlavně délka trasy a průměrná spotřeba strávníka, kterou už si musí každý odvodit svou na základě zkušenosti. V tomto směru je fajn si zjistit, jestli někde po cestě není možnost proviant doplnit. Tohle byla i má velká chyba dříve, že jsem si tahal jídlo pomalu na tři týdny a přitom nejpozději co čtyři dny jsme byli normálně v civilizaci a mohli si snadno cokoliv dokoupit.

Co se týče složení zásob, tam jde hlavně o to aby byly lehké (nebo aspoň nevážily zbytečně moc) a výživově efektivní. Takříkajíc dobrý poměr váha/výkon. Zde hodně lidí dělá chybu, že se nezamyslí nad tím, co jim ta která potravina (ne)dá. Například klasické čínské polévky. Jsou sice lehoučké, ale tělo si z nich prakticky nic nevezme. Ale to asi vaši čtenáři vědí 🙂

V neposlední řadě je důležité, co komu chutná a co mu udělá po těžkém dni radost.

TIP: Objevte Kubovy rady, jak vařit na horách líp než Láďa Hruška.

Pojďme tedy konkrétně. Jaké doporučíte jídlo na celodenní výlet po vrcholcích Krkonoš, bez možnosti si cokoli koupit?

Na jeden den není podle mě potřeba nic speciálního řešit. Já si na krátké výlety rád dělám různé sendviče, které doplním nějakou sladkou mňamkou pro rychlé dobití energie. A co si budeme nalhávat – u nás je skoro všude nějaká hospoda, kde se člověk staví aspoň na polévku. 

A co týdenní trek třeba někde v Gruzii? Počítejme prosím s 1 dospělým.

V případě, že několik dní opravdu není jak doplnit potraviny, je potřeba vzít si s sebou navíc vařič. To proto, abychom si snídaně a večeře mohli snadno dělat ze sušených a tím pádem co nejlehčích surovin. Osobně nedám dopustit na trio sušená bramborová kaše, kuskus a červená čočka. Na snídani buď drcené vločky nebo krupice.


Improvizovaná svačina ze zbytků

Do nich si pak obvykle krouhám, co je po ruce, od salámu a trochy česneku či sušené zeleniny do receptů na slano po čokoládu a oříšky do věcí na sladko.

Na jídlo mezi tím mi vlastně slouží stejné věci – tedy oříšky, jakákoliv sušší uzenina, různá semínka, buráky, sýr, sušené maso a ovoce či malá sváteční konzerva tuňáka, abych se nezbláznil a měl občas změnu. A nějaký ten kousek chleba nebo krekru abych trochu zaplnil žaludek.

V praxi to pak vypadá tak, že když se nemůžu zásobit doma, ale nakupuji někde na východě na tržišti, tak prostě beru, co je. Takhle jsme třeba v Kyrgyzstánu objevili sušenou koninu, která byla v horách vynikající.

Seznam může vypadat trochu spartánsky, ale věřte mi, že i na treku se se správným přístupem dají na večeři vykouzlit velké mňamky.

Stalo se vám někdy na cestách, že vám vinou špatné vybavenosti jídlem/pitím došla energie?

Když mi na cestě dojde šťáva, je to většinou tím, že jsem se včas nenajedl nebo jsem se blbě vyspal nebo mám prostě obyčejnou krizi, což se stává. Naštěstí se mně osobně nestalo, že by mi za pochodu došlo jídlo, ale byl jsem takové situace svědkem. Nakonec jsme se ale nějak podělili a všichni zdárně došli cíle.

Kam se chystáte, až to situace zase dovolí?

Teď nám kvůli novým opatřením čerstvě padla jedna cesta, protože vyhazovat tisíce za x-testů si úplně nemůžeme dovolit. Smířil jsem se s tím, že si teď nějakou dobu nebudu raději nic plánovat a kdyby se náhodou něco povedlo, aspoň budu příjemně překvapen. Ale co to bude, to nikdo neví. 


Kuba jako moderátor přednášky pro Travel SLAM

Chcete na závěr vzkázat něco našim čtenářům? Ať už o probíhajících akcích nebo prostě jen tak?

O mých aktivitách bych jim vzkázal, že v dubnu plánujeme dotisk mé již téměř vyprodané knihy Místa, kam se nechodí a kdyby chtěli mrknout na nějakou přednášku, tak ještě něco budeme realizovat (bohužel) online. Stačí sledovat můj web nebo Facebook Za horami.

A jen tak jim můžu popřát pevné nervy a aspoň trochu optimismu, ať už podnikají nebo mají neposedné sklony a rádi by bez obstrukcí vyrazili někam za dobrodružstvím. Obojí ještě chvíli budeme potřebovat.

Souhlasíme, pevné nervy se teď hodí víc než kdy jindy. Děkujeme, Kubo, a přejeme, ať co nejdřív můžete vyrazit.

 

Zjistěte za pár vteřin, zda máte na svou výšku optimální váhu

Jsem . Je mi let.

Vážím kg. Měřím cm.


Zuzana Veselá

Jsem vystudovaná právnička, ale nyní se naplno věnuji psaní. Mám ráda českou, italskou, indickou a mexickou kuchyni. Miluji ochutnávání nových druhů exotického ovoce a (nealko!) nápojů. Od vyváženého jídelníčku z poctivých surovin se podle mě odvíjí i naše celková pohoda.

Nenechte si ujít

reklama
reklama