Zpovídáme Kačku (Colors Of Low Carb): Život začíná po 40

Po 40 se Kačce otočil život vzhůru nohama. Nejen, že se jí narodila dcera Johanka, ale také objevila kouzlo bytí bez cukru. Na svém blogu „Colors Of Low Carb“ publikuje od roku 2018 recepty nízkosacharidového stravování. Nám v rozhovoru prozradila, co ji k low carb stravě přivedlo i proč u ní chce nadosmrti zůstat.

1. Jaké tři pozitivní a negativní vlastnosti tě nejlépe vystihují?

To je skoro jak u pohovoru : ) Dobrá, ty pozitivní střihnu od boku. Tak třeba srdečnost, laskavost, neutuchající optimismus.

Co už asi tak pozitivní není, bude moje paličatost. Přiznám se ještě k lehký prokrastinaci, hlavně pokud jde o žehlení. Dál mě nic nenapadá.

Poprosila jsem o radu manžela a prý by musel dlouho přemýšlet. On je prostě zlatej. A diplomat.

2. Proč téma „low carb“ a co tě k tomuto způsobu stravování přivedlo?

O stravování všeobecně jsem se začala zajímat, až když se mi před pěti lety narodila Johanka. Asi každá máma chce pro svoje dítě to nejlepší – chce, aby bylo zdravý, aby jedlo dostatek zeleniny, aby nekoukalo moc na televizi, aby mělo zdravej a přirozenej pohyb.

No, a protože příklady táhnou a děti se nejvíc učí pozorováním, tak je vždycky nejlepší začít u sebe a jít dobrým příkladem. Navíc, když si pořídíte miminko až po čtyřicítce, tak je vám jasný, že tady pro něj prostě musíte zůstat co nejdýl a naprosto fit. Chcete si ve zdraví užít to nejlepší, co vás v životě potkalo.

V té době jsem začala vařit co nejzdravěji podle nejlepšího vědomí a svědomí. Byly častěji ryby, zařazovala jsem quinou, pohanku, cizrnu, červenou čočku, celozrnný potraviny. Byla častěji zelenina i ovoce. Těm ultra zpracovaným průmyslovým produktům jsem se už v tý době snažila vyhýbat obloukem. Každopádně ale pořád tvořily základ našeho jídelníčku sacharidy.

Konkrétně na lowcarb jsem narazila na internetu. Poslechla jsem si moc zajímavej rozhovor o prevenci cukrovky a jako velmi účinný se v něm zmiňovalo právě nízkosacharidový stravování. V rodině jsme se s cukrovkou setkali, s tou „stařeckou“, dvojkou, tak jsem zbystřila.

S diabetem se v naší zemi léčí snad každý třetí senior a nemocných pořád přibývá. Skoro by se mohlo zdát, že mít „vyšší cukr“ je ve stáří normální. Jako by člověk měl počítat s tím, že na to jednou bude brát prášky (v lepším případě). To já teda rozhodně nechci, s tím se smířit nehodlám.

Věřím, že změnou životního stylu se můžu cukrovce úspěšně vyhnout. A nejen jí, ale i dalším nemocem, za kterýma diabetes stojí nebo k nim přispívá. Hned jsem se začala zajímat dál, hledala další informace a prakticky okamžitě následovala změna jídelníčku.

3. Tvé recepty dnes září všemi barvami, avšak ne vždy tomu tak bylo. Z jakých stravovacích návyků jsi vycházela?

Tak to je pravda. Ačkoli jsem vždycky ráda vařila a pobyt u plotny brala jako relax, tak pestře a barevně jako teď, jsme předtím nejedli.

Stravovací návyky… no, dřív jsem jídlo moc neřešila, ale nejedla jsem ani nějak výrazně špatně. Na smaženým jsem nikdy neujížděla, na knedlíky a omáčky mě neužije, bílý pečivo mi taky nic neříkalo. Radši jsem měla svůj domácí kváskovej chleba.

Co byl ale vždycky problém, bylo sladký. Máma i babička uměly výborný koláče a buchty, cukroví pekly desítky druhů a já si neuměla vzít jen jeden, dva kousky. Taky čokoládu jsem klidně spořádala na posezení, když mi přišla do cesty.

Jenže vždycky nastal šílenej kolotoč. Tyhle sladkosti ve mě spouštěly chutě na další sladký. To jsem se pak nemohla ani soustředit na žádnou činnost, dokud byla někde v dosahu dávka cukru. Takže to byl druhej důvod ke změně stravovacího stylu. Snaha zatočit se závislostí na cukru.

4. Současný jídelníček s minimem cukru tvé tělo uzdravil a dobil energií. Odrazil se také na tvé mysli?

Tak naštěstí jsem nebojovala s žádnými vážnými potížemi, patřím k těm s tuhým kořínkem a musím to „zaťukat na dřevo“. Ale drobnější neduhy, jako třeba ekzémy, jsou pryč.

No a mysl? Tak na té se to zákonitě taky musí odrazit, jsou to spojený nádoby. Ten příval energie vás nabije dalším optimismem. Jste spokojený sami se sebou a máte pocit, že dokážete úplně všechno.

5. Myslíš si, že jídelníček bez cukru a mouky je pro kohokoli v jakémkoli věku dlouhodobě udržitelný a kdekoli aplikovatelný?

Každej si musí nají to, co mu vyhovuje. Poslouchat svoje tělo a zařídit se podle toho. Já se třeba cítím na týhle stravě úplně báječně a mám to, myslím, už doživotně.

Musím říct, že absolutně nestrádám. Je pro mě hračka takhle jíst. Manžel i malá dcerka si moji kuchyni taky pochvalují. No a ani v restauracích není problém. Vždy se dá najít vhodná alternativa nebo požádat personál o drobnou úpravu menu. Navíc, restaurace stále častěji zařazujou do nabídky jídla, kde přílohu tvoří zelenina, ať už syrová, grilovaná, dušená na másle nebo upravená jako pyré. A na zelenině v kombinaci s kvalitní bílkovinou a zdravými tuky tohle stravování stojí.

Myslím si, že jde o to změnit k jídlu přístup. Přemýšlet nad tím, co do té pusy strkám. Jsou to přece živiny pro moje tělo. A jak dobře budu svoje tělo živit, tak dobře a zdravě může fungovat.

Takže za mě – vařit si a jíst opravdový jídlo ze základních surovin, soustředit se na pestrost, na kvalitu místo kvantity a vyhýbat se procesovaným potravinám. To musí prospět každýmu.

6. Skrze své recepty předáváš tuto filosofii dál. Odměnou jsou ti komentáře od tvých čtenářů. Jakých nejkrásnějších reakcí se ti zatím dostalo?

Vesměs všechny jsou krásný a pozitivní. Největší radost mám z toho, když chutná nejenom těm rodinám, kde jedí bez přidaných cukrů a mouky, ale třeba i jejich nějaké konvenčně se stravující návštěvě.

Nejvíc nadšený komentáře dostávám k dezertům. Ani ty si totiž na týhle stravě nemusí člověk úplně odepřít. Snažím se je vymýšlet tak, aby chutnaly a nevyžadovaly vůbec žádné doslazení. Umělý sladidla totiž doma nevedeme.

7. Svými krásnými fotografiemi dostáváš do kolen nejednoho fanouška. Jaké dílčí kroky je pro výsledné obrázky nutné podniknout?

Nedisponuju zrovna profi vybavením. Mám malej digitální kompakt s výměnnými objektivy. Na jejich koupi ale nedošlo a používám jen ten sériově dodávanej. Nemám ani stativ, světla, nic. Zásadní je pro mě přirozený denní světlo.

Po 8 letech, tak dlouho ten foťák mám, jsem se teď naučila používat režim s nastavením clony. A s fotkama jsem za daných podmínek víc než spokojená. Většinou je to rychlá akce, protože to jídlo, tak jak ho vidíte na fotkách, vzápětí spořádáme. Takže žádnej foodstyling.

8. Probudil v tobě blog podnikatelského ducha?

Ani moc ne. Vaření a focení je můj velkej koníček. Jinak jedu na plnej úvazek coby ředitelka marketingu v jednom globálním projektu. Nabídky už nějaký přišly. Zatím jsem ale vždy s poděkováním odmítla. Bylo to buď mimo obor, mimo moje osobní přesvědčení nebo mimo moje časový možnosti.

Takže zatím jen tak lehce, aby se dejme tomu pokryly náklady s provozem blogu. Čas a nadšení tomu momentálně věnuju zadarmo a možná proto je to stále ještě koníček a radost.

9. V každém případě tě ubezpečil v pocitu, že zvládnout se dá všechno. Do jakých dalších projektů se v rámci blogování dnes již beze strachu pouštíš?

Ano, zvládnout se dá všechno, když máte tu správnou motivaci a fakt to chcete. Já mám teď všechno tak pěkně vybalancovaný a chci, aby to tak i zůstalo. Abych měla čas na rodinu, která je pro mě na prvním místě, abych v práci zvládala svoje povinnosti a aby blog byl pro radost. Takže opravdu obezřetně volím, do čeho se ještě vrhnu. Ale nechte se překvapit.

10. Jako věčná optimistka věříš, že věci se nedějí bezdůvodně a přicházejí v momentě, kdy přijít mají. A to klidně po čtyřicítce .Je něco, na co momentálně čekáš, s vírou, že se toho v pravý čas a třeba i v pozdějším věku přeci jenom dočkáš?

Mám všechno, co potřebuju. Raduju se z maličkostí a užívám si každýho dne. Takže mě v souvislosti s otázkou napadly snad jen ty vnoučata : ))) Ale vzhledem k tomu, že dceři je 5, tak to opravdu až v pozdějším věku.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať je pro tebe blog i tvorba obsahu na sociálních sítích i v dalších letech čistou radostí!