BezHladovění.cz

Musíme chápat odpad jako zdroj, ne problém, říká Martin z Třídění odpadu.cz

Majitel a šéfredaktor projektu Třídění odpadu.cz Martin Hobrland: Musíme začít chápat odpad ne jako problém, ale jako zdroj

Zajímá vás problematika třídění odpadu? Záleží vám na životním prostředí a jeho udržitelnosti? Nejen o těchto tématech, která hýbají světem, si dnes povídáme s Martinem Hobrlandem, provozovatelem internetového projektu trideniodpadu.cz

Třídění odpadu a ochrana životního prostředí jsou velká témata dnešní společnosti. Jak spolu tyto aktivity souvisí?

Upřímně, je to až přehnané. Třídění odpadu není vlastně nic jiného, než vytřídění některých složek komunálního odpadu pro další zpracování. Ať už jde o plasty, sklo, papír, baterie, nebo elektroodpad či autovraky.

Třídění odpadu v principu přímo životní prostředí nechrání. Ve skutečnosti pouze a jen snižuje negativní dopady obalového průmyslu a výroby – tedy našeho životního stylu – na to zmiňované životní prostředí.

Je lepší dopustit se ve třídění odpadu chyb nebo netřídit odpad vůbec?

Pokud někdo vyhodí do tříděného odpadu něco, co tam nepatří, zpravidla je to vyřazeno během dotřiďování. Nicméně komplikace nezpůsobuje špatné třídění, ale to, že dodnes nemáme jasné značení některých materiálů, které jsou nerecyklovatelné.

Budeme-li hovořit například o plastech, jde o bioplasty. O těch se domníváme (mylně) že jsou ekologické, ale zapomínáme, že je nelze recyklovat s běžnými plasty. Ve skutečnosti je skutečně recyklovatelných jen velmi málo materiálů. Říká se, že například ze žlutého kontejneru se zpracuje pouze kolem 30 % jeho obsahu.

Co však dělá mnoho lidí špatně, je to, že z lenosti obaly nesešlapuje, krabice nerozřezává. To způsobuje nejenom nepořádek kolem kontejnerů, ale prodražuje to svoz. Zmenšení obsahu odpadu je vlastně druhá nejzásadnější věc hned po správném roztřídění.

zneužívání kontejnerů na tříděný odpad
Zneužívání kontejnerů na tříděný odpad

Co může neochota třídit odpad reálně způsobit v dlouhodobém časovém měřítku?

Zásadní je separace odpadů v průmyslu a ve stavebnictví, kde se vyskytuje odpadů nejvíce. Popřípadě odpadů ve zdravotnických zařízeních a zejména pak odpadů nebezpečných. Což se v převážné většině děje. Naše domácí třídění je o separaci především obalových materiálů.

Zásadnější než neochota třídit odpad je často neochota výrobců, kteří obaly vyrábějí a uvádějí na trh, množství obalů snižovat, popřípadě přijmout za svá pravidla tzv. ekodesignu, opakovatelně použitelných obalů a vůbec disruptivních změn v jejich zaběhnutých postupech a praktikách. Pokud budeme hovořit o neochotě třídit odpad mezi běžnými občany, mluvíme – upřímně řečeno – o zanedbatelném množství odpadu.

neochota třídit odpad
Neochota třídit odpad

Při třídění odpadu je třeba uvažovat ekonomicky, nejen ekologicky. Proč bychom měli o odpadu přemýšlet v širších souvislostech?

Předně nakládání s odpady, tedy skládkování, spalování nebo recyklace jsou běžné obchodní disciplíny. Obchod s odpady je byznys. Kdyby nebyl, zřejmě bychom se brodili po kotníky v odpadech. Nebo si dokážete představit, že by nakládání s odpady řídil a organizoval stát? Já ne.

Ovšem především je nutné mít na paměti to, že odpady představují až konec životnosti toho kterého předmětu nebo materiálu. A od konce problémy nelze vyřešit. Proto jsou všechny směrnice a předpisy, které chrlí Brusel, z velké většiny kontraproduktivní.

Náš problém s odpady začíná u těžby, pěstování, výroby. Těžíme hodně, pěstujeme a vyrábíme hodně. A tak logicky máme i hodně odpadů. V současnosti si jen těžko dokážeme v rámci našeho tradičního myšlení představit, že bychom přehodnotili současné výrobní postupy, materiálové zdroje.

Naši společnost žene potřeba ekonomického růstu, který se pro nás stal mantrou. Věřím, že budoucnost přinese zcela jiné postupy a využívání materiálových zdrojů. Může to být například pro začátek zdokonalení stávajících procesů remanufacturingu, využívání principů upcyklace v průmyslovém měřítku a ano, i zdokonalení stávajících technologií recyklace. Jinak řečeno, použiji větu, kterou dnes uslyšíte na kdejaké odpadové konferenci:

Musíme začít chápat odpad ne jako problém, ale jako zdroj.

Takže přemýšlet o odpadech v širších souvislostech pro mne znamená pochopit, že odpady nejsou příčinou, ale následkem. A pochopení toho, že dělat stejné věci jinak povede ke stejnému cíli.

Na co všechno by měl člověk při třídění odpadu myslet?

Že je to to nejmenší, co může udělat. Často používám přirovnání, že by běžné třídění základních odpadů v domácnosti mělo být stejně samozřejmé, jako po sobě spláchnout záchod. Nicméně jde o to mít na paměti, že třídit má smysl jen to, o čem víme, že je skutečně recyklovatelné.

I když se nám to mnohdy příčí, existuje mnoho materiálů, které recyklovatelné nejsou. Jde o nestandardní plasty (většinou jsou označeny recyklační značkou č. 7), obaly, které v sobě spojují více materiálů, časopisy tištěné na křídovém papíře, účtenky… a mnoho dalších.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ
Celá ta nudná oblast odpadů je pro většinu z nás jednou velkou neznámou, říká Martin z Třídění odpadu.cz

Mnoho lidí třídí odpad, aby mělo dobrý pocit. Třídění je pro ně způsobem, jak se realizovat v ochraně životního prostředí. To je samozřejmě chvályhodné, ale pokud se to přehání, může být i zbytečné.

Pomohou nám třídit odpad informace na obalech výrobků? Čeho si na nich v této souvislosti všímat?

Stávající systém značení je zastaralý. Mnohdy i zavádějící. Často představuje i způsob, kterým se producenti snaží upozornit na ekologičnost produktu nebo obalu.

Oblast značení výrobků a obalů potřebuje zásadní změnu, ale obávám se, že při vší té byrokracii se nám to v tomto životě nepodaří.

Jaký je rozdíl mezi tříděním odpadu a jeho recyklací?

Třídění odpadu není nic jiného než rozdělování komunálního odpadu na jeho recyklovatelné složky. Recyklace je průmyslové odvětví, zpracovatelský průmysl chcete-li.

Bohužel, třídění odpadu se často s recyklací zaměňuje, což je přinejmenším hloupé. Tím, že vhodím baterii do sběrného boxu, nerecykluji, ale předávám ji k recyklaci. Ano, je to detail, ale v celkovém pohledu ukazuje, že mnoho lidí má zmatek i v základních pojmech.

Produkce některého odpadu stoupá, jiného klesá. Jakého odpadu produkujeme jako společnost víc a jakého míň?

U většiny odpadů produkce stoupá. Je to úměrné tomu, jak se zvyšuje životní úroveň (bavíme se o tzv. vyspělých zemích světa) a zlevňuje se masová výroba.

Přímo raketově stoupá množství elektroodpadu, textilu, jednorázových obalů a předmětů denní potřeby a bioodpadu. Poklesy jsou spíše drobné statistické odchylky.

Které faktory mají na rozdíly v typu vyprodukovaného odpadu největší vliv?

Je to bezpochyby faktor ekonomický, na jehož základě se výrobci rozhodují, jaké materiály budou používat. U nás běžných občanů pak ochota změnit alespoň nepatrně způsob a frekvence toho, jak co nakupujeme.

Stojí za rozdíly v typu vyprodukovaného odpadu fakt, že někteří lidé bydlí v panelovém bytě, zatímco jiní v domě se zahradou a kompostem?

V naprosto minimální míře. Oba typy domácností v principu nakupují stejné zboží a využívají stejné služby.

Ano, rodinné domky se zahradou mohou využívat kompostu, ale u ostatních druhů odpadů jsou na tom stejně jako ti, kdo bydlí v činžácích. Využívají stejné barevné kontejnery na odpad tříděný, stejným způsobem probíhá i svoz směsného odpadu.

Pane Hobrlande, děkujeme, že jste nám ukázal nový pohled na odpad a vy, naši milí čtenáři, se těšte na pokračování rozhovoru: Už v sobotu 21. 11. 2020.

Baví vás žít zdravě? Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout.
Upozornění na nové články, jídelníčky a recepty posíláme 3x týdně (po, st, pá). Z odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.
Andrea Hrečková

Andrea Hrečková

Nejsem kuchařka ani fotografka. Přesto vařím, peču a fotím s láskou a nadšením pro věc. Také věřím ve zdravotní benefity rostlinné stravy v její nejpřirozenější podobě. Mé recepty jsou čistě veganské, někdy raw i bezlepkové, vždy ale plné vitamínů, minerálů, zdravých tuků, komplexních sacharidů a plnohodnotných bílkovin.

Share via
Send this to a friend