BezHladovění.cz

MUDr. Marie Skalská: Kdo opravdu chce zhubnout, může začít hned

Lékařka, lektorka, fitness instruktorka i maminka tří dětí, to je milá paní doktorka Marie Skalská. Jaké zkušenosti o lidském těle nasbírala za léta praxe? Čtěte dnešní rozhovor.

Obsah článku:

Říkáte o sobě, že odjakživa sedíte na vícero židlích. Jaké to aktuálně jsou?

Když jsem to spočítala, tak je to skoro stejný počet židlí jako u našeho jídelního stolu. Sedím na „židli lékařky“ v Centru sportovní medicíny, sedím, ale mnohem častěji stojím, na židli jednatelky a lektorky firmy Pro Fit Institut, další pracovní „flíček“ je přednášející na Fakultě tělesné výchovy a sportu, Univerzity Karlovy a v neposlední řadě je to „židlička“, která mě udržuje v kondici a to fitness instruktorka.

Pracovala jste mimo jiné v pražském IKEMu, jednom z nejvýznamnějších kardiologických center v ČR. Co vás tamní pacienti naučili? Jsou to převážně lidé s nadváhou, nebo tak půl na půl?

Osobně jsem se v IKEMu naučila naprosté oddanosti práci a pacientům. Určitě to bylo dané i tím, že jsem v IKEMu pracovala bezdětná, pracovní doba a víkend byl jen teoretický pojem. Tamní pacienti byli moji první pacienti, za které jsem nesla plnou zodpovědnost. Naučila jsem se důvěřovat svým znalostem, rychle se rozhodovat, radovat se z dobře nastavené léčby, být na své pracoviště hrdá, pochopila jsem neustálou potřebu se vzdělávat, naučila jsem se využít ke spánku i jen 5 minut.

Naučila jsem se komunikovat s desperáty, kteří neplnili pokyny svých lékařů a vraceli se „zbytečně“ k další drahé léčbě, ke které by nemuselo dojít.

Obezita je jasným rizikem srdečně-cévních chorob, nicméně k nám se také často dostávali pacienti již kvůli nemoci kachektičtí, takže zpětně nemohu hodnotit, kolik jich procentuálně nemělo optimální hmotnost.  

Vedla jste také kurzy kognitivně-behaviorální terapie pro společnost STOB obezitě. Můžete nám tento postup představit? Komu nejvíc prospěje?

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je jedna z nejúčinnějších psychoterapeutických metod k léčbě obezity. Dále má KBT využití při terapii úzkostných poruch, alkoholismu a dalších závislostí, depresivních poruch, poruch chování. KBT vznikla v druhé polovině 20. století.  Principem je, že vše co děláme, jak reagujeme na podněty – v případě tělesných kilogramů třeba zajídání vzteku či smutku, jsme se naučili, tj. máme šanci se naučit reagovat jinak. Klient si uvědomí, jaké jsou spouštěče nežádoucího chování, což je kognitivní část a vědomě se naučí reagovat jinak tj. část behaviorální.  

Razíte sympatické heslo „i malá změna může mít velký vliv na naši zdravotní prognózu“. Jak taková malá změna může třeba vypadat?

Plně ctím, že naše životní a potažmo zdravotní pohoda je tvořená 3 nožkami trojnožky. Tyto nožky jsou: Pohyb, Strava a Odpočinek. Nožky nemusí být 100%, ale měly by být vyrovnané, abychom z trojnožky nesklouzli. Malá změna do nožky pohyb je zařadit 10–15minutové procházky po nejvíce dnů v týdnu, ideálně po jídle, aby rychleji klesala hladina krevního cukru. Malá změna do nožky strava je neuzobávat mezi hlavními jídly. 

Konečně pro nožičku odpočinku doporučuji nastavit si na mobilních telefonech, tabletech, noteboocích, monitorech 3 hodiny před usnutím tzv. noční režim nebo filtr modrého světla, což pomůže vyplavování spánkového hormonu melatonin. Melatonin je právě ostrým bílým světlem z elektronických zařízení blokován, což kromě poruch spánku nepříznivě ovlivňuje třeba výskyt cukrovky 2. typu.

Každý krok, každý úsměv, každé kilo se počítá. Nikdy není pozdě začít. To je vaše druhé heslo. Ale jak vlastně začít? Spousta lidí začátek odkládá…

Pokud OPRAVDU chceme něco v životním stylu změnit, můžeme začít hned teď. Krásné přísloví říká, že první krok je polovina cesty. Už hned teď se můžeme před počítačem protáhnout, už hned při nejbližším jídle si můžeme nandat na polovinu talíře zeleninu, už dnes odpoledne se můžeme jít na chvíli projít, už dnes večer můžeme naposledy jíst 2 hodiny před zklidněním, už dnes v noci můžeme jít spát, tak abychom měli alespoň 7 hodin ke spánku, už tento víkend si můžeme naplánovat hodinovou pohybovou aktivitu.

Každý, byť malý, úspěšný krůček nás bude motivovat k dalším krokům.

Učím své pacienty být tolerantní ke svým chybám, které jsou zcela přirozené, nechtít být hned perfektní. Učím je využívat minulé chyby k jejich prospěchu. 

Přeci, když se po 8. pouštím do hubnutí, mám obrovskou výhodu, protože jsem si již 7× vyzkoušel, co nebude fungovat. V momentu opakovaného začátku je ideální vědomě věnovat pár minut zamyšlení a zkonkretizovat si pro sebe, co byly ty slepé uličky, které nevedly minule k žádoucímu cíli a jak se jich při 8. začátku vyvarovat.

A ještě těžší otázka: Jak u zdravého životního stylu vydržet? Asi musí přijít až opravdu silná motivace…

Kdybych věděla zaručený recept, jak vydržet, tak mě Nobelova cena nemine…

Z mých klinických zkušeností bývá nejsilnější motivací zdravotní stav.

Aktivní životní styl je potřeba přijmout na „doživotí“, ne jako časově omezenou dietu. Je to zejména „nastavení v hlavě“. 

Zásadní je vědomí, že nic není 100%, že občas v jídelníčku „zhřeším“, ale nic si nezakazuji, protože k životu patří oslavy, setkání s přáteli. Na druhou stranu já mám plně ve svých rukou, co si nandám na talíř a zda si obuji kecky či elasťáky a vyrazím do lesa, tělocvičny, že nikdo jiný to za mě neudělá. Že aktivní životní styl je vskutku ŽIVOTNÍ styl.

Co motivace ke sportu? Taky věčná otázka. Jak ji hledáte vy sama a co radíte klientům?

Vztah k pohybové aktivitě se formuje ve velmi raném dětství, pravděpodobně pokud již lezoucí batolata mají větší prostor k pohybu, budou pak aktivnější dospělí. Děti, které jsou od mala vedeny ke sportu a mají ve svých rodičích příklad, to mají pak v dospělosti mnohem jednodušší a pohyb je většinou přirozenou součástí jejich života, což je přesně můj případ. 

Já tedy naštěstí motivaci k pohybu hledat nemusím, protože mi zkrátka bez pohybu není v životě dobře.

Endorfiny vyplavené pohybem báječně ovlivňují naší náladu, a když vám pak vaše při pravidelná dávka, na kterou jste zvyklí, chybí, velmi zřetelně to pocítíte.

Pacientům nebo klientům, kteří pohyb nemají jako přirozenou součást života, nejdříve s maximální možnou laskavostí vysvětlím, proč a hlavně jak s pohybem začít. Nikdy je nekárám, nevyčítám, ale ukazuji možné cesty, jak se odnaučit pohyb nenávidět či brát ho jako trest, jak pravidelný pohyb zařadit do našeho nabitého dne.  

Jste také spoluzakladatelkou a tváří Pro Fit Institutu. Představíte nám ho? Pozvete nás na nějaké zajímavé akce?

Pro Fit Institut je moje „čtvrté dítě“. Hlavní činností Pro Fit Institut je tvorba programů na podporu aktivního životního stylu, workshopy, přednášky a další edukační činnost založená na ověřených vědeckých poznatcích. Pro Fit Institut působí zejména ve firemním prostředí, ale stejně tak velmi často pod hlavičkou Pro Fit Institutu píši pro širokou veřejnost na sociálních sítích, v tištěných mediích či rozhlase a televizi. 

Zejména v činnosti Pro Fit Institutu uplatňuji heslo, že „malá změna může mít velký efekt“. Teoretické důvody, proč cvičit, jíst lépe, odpočívat, známe každý, to bychom museli mít IQ pod 80, abychom o tom „neměli ahnung“…nicméně teorie je něco jiného než praxe. Hlavní oceňovanou předností našich workshopů je okamžitá využitelnost v praxi, srozumitelnost, „nevrtání šroubů do hlavy“. 

Chci, aby účastníci mohli něco z workshopu využít hned ten den. Nepřednášíme teoretické poučky, ale nabízíme různá řešení, ze kterých si účastníci mohou vybrat.

Respektujeme, že každý z nás je individualita, nachází se v jiné životní situaci, má jiné možnosti.

To bývá velmi často překvapením, že dogmaticky netrváme jen na jedné možnosti řešení.

Veliké oblibě veřejnosti se v poslední době těší mé přednášky a semináře o výživě mladých sportovců. Celorepubliková tour, organizovaná ve spolupráci s Českým svazem ledního hokeje, má takový úspěch, že mě oslovují další sportovní svazy, že chtějí pro své trenéry a rodiče mladých sportovců tyto přednášky také. Konkrétní termíny a místa konání přednášek a seminářů zveřejňuji nejpružněji na mých oficiální FB stránkách (MUDr. Marie Skalská – lékařka, lektorka, instruktorka), podle předběžných plánů opět několikráte objedu naší krásnou republikou.

Jaký „případ“ za poslední dobu vám udělal radost?

Jednoznačně můj syn, který je správný puberťák, zažraný do sportu a začal se řídit radami své mámy ohledně sportovního jídelníčku – neslýchané :).

Radíte s výživou a motivací i dospělým sportovcům. V čem jsou specifičtí oproti „běžným“ klientům?

Sportovci si povětšinou uvědomují, že dobře poskládaný jídelníček významně ovlivní jejich výkon, výdrž, regeneraci. Kvalitní výživa je u profesionálních sportovců součástí jejich práce, takže většinou k jídelníčku přistupují „profesionálně“.   

Vstupujeme teď do nového roku 2020. Sledujete touto dobou příliv nových klientů? Jaká přání většinou mají?

Tím, že máme v ambulanci na několik měsíců dopředu „narváno“, tak novoroční příliv se ke mně dostane asi nejdříve v únoru. Každopádně ke mně čím dál tím více přicházejí dospívající nejenom s kilogramy navíc, ale s přesně opačným problémem, s poruchami příjmu potravy a nedostatečným energetickým příjmem. 

Moc rádi bychom v našem Centru sportovní medicíny rozčeřili mezi sportovní veřejností, trenéry, rodiči „sportovní vody“ s pojmem RED-S. Znamená to syndrom relativního energetického deficitu, který zůstává zatím skrytý pod povrchem, moc se o něm nemluví, ale trpí jím velké množství zejména sportovkyň ze sportů, kde je kladen důraz na estetiku, hmotnost. 

Znamená to, že na svůj energetický výdej mají sportovci nízký energetický příjem, nejí dostatečně, aby pokryli potřebu svého organismu. Nejčastěji se RED-S projevuje poruchami menstruačního cyklu, sportovkyně dlouhodobě vůbec nemenstruují, zhoršuje se kvalita kostní hmoty, zvyšuje se riziko únavových zlomenin, psychických poruch, zhoršuje se mnoho metabolických i mentálních funkcí. 

Paradoxně sportovec ani sportovkyně nemusí být úplně „vyhublá“, protože tělo se na nedostatečný energetický příjem adaptuje právě na úkor výše zmíněných poruch. 

Jak vůbec váš typický klient vypadá? Nebo je každý jiný?

Mí klienti resp. pacienti jsou vskutku rozmanití, hlavní kategorie jsou asi:

  1. Mladí sportovci, kteří přicházejí se svými rodiči, abych jim „vyladila jídelníček, ve kterém nebude nic nechybět“. V tomto případě zejména dbám na vše, co je potřeba k optimálnímu růstu malého sportovce.
  2. Výkonnostně sportující, zejména dívky, které tuší, že jejich hmotnost není optimální, tj. právě s nedostatečným příjmem energie. Je to velmi citlivé téma a pro ty holky (ale nejenom holky) začít tento problém řešit, to znamená obrovskou dávku odvahy. Často se jedná o poruchu příjmu potravy, o výše zmiňovaný syndrom RED-S. V tomto případě je třeba ošetřit zejména psychologickou stránku věci a zejména pak kriticky zvážit, zda není na místě psychiatrická pomoc.
  3. Ženy v produktivním věku, které to „už začalo štvát“ a chtějí zhubnout. Velmi často přijdou zcela konkrétně za mnou, protože mě sledují na sociálních sítích, byly na mé přednášce a můj způsob práce je jim sympatický. Vlastně ke mně přicházejí, protože „mě už trošku znají“.
  4. Obézní muži, které poslal jejich praktický lékař, „je to už za hranou“. Zde je to velmi často právě o „nalití motivace“, ne jenom o to, aby si odškrtli čárku, že „už u mě byli“.   

Jak vypadá takový běžný den vás jako maminky 3 dětí a ženy zaměstnané snad na 300 %? 🙂

Můj den vypadá podobně jako mnoho jiných dnů zaměstnaných maminek. Každý den je u mě trochu jiný, záleží, zda jsem v ambulanci nebo přednáším v Praze či daleko od domova, okoření to, pokud vezu syny na ranní trénink, což znamená „v 6:00 na ledu“. 

Každopádně můj den začíná vlastně večer přípravou několika krabiček se svačinkami, velmi často naložením „pomalého hrnce“ na večeři na další den. Ráno odvádím děti do školy, což spojím s venčením našeho chlupatého puberťáka, občas i s výběhem v lese, v mezidobí ještě „ošetřím“ mé nejspolehlivější parťačky: pračku, myčku, sušičku a jdu si odpočinout do práce. 

Pokud jedu MHD, většinou stíhám přes mobil odpovídat na maily, obhospodařit sociální sítě. Odpoledne a večer je to tradiční víceboj mezi rozvozy na tréninky a kroužky mých dětí, nákupem proviantu a poté jeho zpracováním a stejně tak vypracováním školních úkolů.

2× v týdnu večer předcvičuji, když nepředcvičuji, tak zařazuji pohyb jiný, resp. přinejhorším tak, abych neměla více jak jeden den bez pohybu. Večer a noci pak dělím mezi rodinu, přípravu přednášek, firemní administrativu, knihy, odborné články, filmy a alespoň 4× do měsíce divadlo, koncert či jinou kulturu.

Bereme zpět, vy nemakáte na 300 %, ale nejmíň na 1 300 %. Klobouk dolů a přejeme úspěšný start i rok 2020.

Baví vás žít zdravě? Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout.
Upozornění na nové články, jídelníčky a recepty posíláme 3x týdně (po, st, pá). Z odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.
Mgr. et Mgr. Zuzana Veselá

Mgr. et Mgr. Zuzana Veselá

Jsem vystudovaná právnička, ale nyní se naplno věnuji psaní. Mám ráda českou, italskou, indickou a mexickou kuchyni. Miluji ochutnávání nových druhů exotického ovoce a (nealko!) nápojů. Od vyváženého jídelníčku z poctivých surovin se podle mě odvíjí i naše celková pohoda.

reklama
reklama
reklama