BezHladovění.cz

Ideální váha

Každý má nějakou představu o své ideální váze a většina také o tom, jak ji lze dosáhnout. V této oblasti však panuje mnoho mýtu, nedorozumění a omylů.

BMI je spolehlivý nástroj diagnostiky nadváhy

Není tomu tak. BMI je především statistický nástroj, nikoli nástroj určený k diagnostice nadváhy, přestože je tak používán. Největší chyby vykazuje u velmi mladých nebo starých lidí, sportovců a dalších osob, které nějak vybočují z představy „průměrného“ dospělého jedince.

BMI vykazuje také rozdíly u jednotlivých etnik, ras či dokonce národů (např. u Asiatů je jako nadváha hodnoceno už BMI nad 23, kdežto u Evropanů teprve až nad 25). BMI zachází pouze s výškou a váhou, což je žalostně málo faktorů. Chybí například věk, pohlaví, poměr tuků, poměr svalové hmoty, poměr obvodů boků a pasu a mnoho dalšího.

Přesnějším diagnostickým nástrojem určení nadváhy či obezity je i pohled do zrcadla (samozřejmě soudný, což je mnohdy zásadní úskalí). BMI slouží dobře spíše k vyhodnocení rizik určitých chorob, jako jsou choroby srdeční, oběhové i další.

Stoupnu si na váhu a vím vše, co potřebuji!

Mnoho – ne-li většina lidí – se domnívá, že právě tělesná hmotnost je tím zásadním a jediným ukazatelem ideální a zdravé postavy. Ideální váha (nejčastěji podle BMI) se tedy rovná ideálnímu tělu.

Je to obrovský omyl. Váhu ovlivňuje poměr svalové hmoty a tuků, stavba těla a podobně (kulturista může vážit 120 kg, ale nemít na sobě gram tuku). Taktéž hodnotit úspěchy v hubnutí čistě podle shozených kilogramů je zcestné.

Při hubnutí – zejména pomocí diet – je drtivá většina ztracené hmoty voda, poté svalová hmota a jenom část tuků. Většině lidí přitom jde o ztrátu podkožní zásoby tuků, nikoli o mizení těžce vydřených svalů (které navíc urychlují metabolismus, a tím napomáhají hubnutí) nebo vody, kterou si v mžiku tělo nabere zpět. Takové hubnutí je pro obyčejného člověka bezvýznamné. Důležité je kromě váhy minimálně měření obvodu boků a pasu, hlídání dostatečného přísunu bílkovin a fyzická aktivita, aby se zabránilo úbytkům svalové hmoty.

Stačí pořádně cvičit a pak si můžu jíst, jak chci

Kolikrát už tohle každý slyšel, buď sám od sebe, nebo od jiných. Je to velký blud. Museli byste otročit v žulových dolech, abyste si mohli jíst, jak byste chtěli, a hubnuli jste. Fyzická aktivita je ve skutečnosti přeceňovaná, co do energetických výdajů. Její smysl při hubnutí tkví zejména v udržování a budování svalové hmoty, která v hubnutí napomáhá, ale v samotném spalování tuků má až sekundární význam po správném stravování.

Dostatečná fyzická námaha zvládne zpravidla bez potíží vyrovnat přiměřené nebo i vydatné stravování u lidí, kteří se nepotýkají s nadváhou. Ale hubnutí založené na hodokvasech a běhání je mýtus, takto ideální váhy a postavy sotva docílíte.

Tuky jsou zlo

Další rozšířená nepravda. Lidé se domnívají, že za tloustnutí mohou přijaté tuky a jen jejich eliminací lze docílit ideální váhy – proto se zoufale vrhají po odtučněných výrobcích v naději, že jen v nich je spása.

Problém s tuky je jejich nadbytečný příjem a nekvalitní zdroje. Jejich podíl ve stravě by však u člověka bez potíží s váhou měl být 30 – 35 % (v případě hubnutí cca 20 %). Mělo by se však jednat o kvalitní tuky, zejména rostlinné a nenasycené.

Ideální zdroje jsou ryby, ořechy, kvalitní za studena lisované oleje, semínka apod. Dále – značně nepochopený je významný, ne-li zásadní podíl sacharidů na tloustnutí.

Většina lidí už chápe, že cukrovinky jsou v tomhle ohledu špatné (což je naprostý fakt). Problematické jsou však také jiné typy sacharidů pocházející z příloh (pečivo, těstoviny, brambory, rýže) i luštěnin a dalších zdrojů. Jedná se o vydatné zdroje energie, které vytváří zásoby glykogenu, ale nevyužité se uloží se do tuků.

Při hubnutí je tedy nutné, pokud možno, zcela eliminovat jednoduché cukry (výjimkou je fruktóza v přiměřeném množství) a omezit také příjem zejména škrobů (přílohy). Tím není míněno snažit se o jejich vyčlenění ze stravy, ale typický našinec, zvyklý na hromadu brambor velkou jak Cheopsova pyramida u každého jídla, by si měl osvojit poněkud střídmější dávkování.

Vepřo-knedlo-zelo v prášku ještě nikomu neublížilo!

Jakkoli vadí přemíra tuků a sacharidů a nedostatek pohybu, pravděpodobně nejvýznamnější příčinou boomu obezity v posledních několika desetiletích je masový rozvoj průmyslově upravovaných potravin.

Dochucovadla, pochutiny, instantní výrobky, polotovary, fast-food a nekonečný zástup dalších produktů byl posledním hřebíčkem do rakve našeho zdraví a štíhlosti. Většina těchto výrobků obsahuje přidané cukry, glukózové sirupy a další látky, které sice ani nevnímáte, ale přesto je jíte – a ony velmi zásadně hýbou zejména s produkcí inzulínu a celkovou rovnováhou organismu.

To nejlepší, co můžete udělat nebo s čím alespoň můžete začít, je nakupovat čerstvé potraviny – nemusí jít ani přímo o produkty ze speciálních ekologických bio farem, ale čerstvé bylinky jsou vždycky lepší než maggi, čistá voda je lepší než limonáda, kus libového masa u řezníka lepší než nějaká konzerva či balená podivnost těžko popsatelného složení a původu, chléb (ideální žitný) s domácí pomazánkou a trochou čerstvé zeleniny je lepší než hamburger ve fast-foodu.

Začněte takto přemýšlet a posunete se nejen blíže k ideální váze, ale zejména k lepšímu zdraví.

Jak se vám článek líbí?

Redakce

Redakce

Každý den vám přinášíme novinky a zajímavosti ze světa zdravého životního stylu a hubnutí.